Trendy tagy Petr Kellner Čauky lidi Hubnete s nami Výměna manželek 2021

Nejnovější kauzy

Hvězda Tváře Albert Černý o kostýmech: Muž, nebo žena? Už je mi to jedno až na ta prsa

Zdroj: Se souhlasem TV Nova, koláž eXtra.cz
+ Dalších 5 fotografií
ROZHOVOR
Albert Černý, frontman kapely Lake Malawi, je neuvěřitelně pracovitý mladý muž. Jak se připravuje na show Tvoje tvář má známý hlas, co dělá, když se nevěnuje tomuto projektu, a jak zvládají se svou krásnou modelkou Bárou čas v pandemii, to prozradil v rozhovoru, který je velmi otevřený a plný zajímavých informací.

Jak se vlastně učíte nového interpreta, kterého máte ve Tváři předvést?

Teď se učím slavnou rockovou kapelu a to je velký oříšek. Mám na to asi 4 dny a je to fakt náročné. V první řadě se neučím doma, protože by mě sousedka zabila. Nejprve se podívám na videoklip a naučím se text. Mám od prvního účinkování ve Tváři svůj poznámkový zápisník a do něj si ten text foneticky přepíšu. Tím se vlastně už učím. Snažím se nastudovat gesta, pohyby a mimiku interpretů, které si rovněž zapisuji. Dělám si vlastně takový rozbor.

Hraji se vám lépe ženy, nebo muži?

Už je mi to vlastně jedno, jdu do všeho, něco se povede lépe, něco hůře… důležité je se do té osobnosti vcítit. Těch čísel jsem nastudoval tolik, že mě nemůže nic překvapit. Tedy doufám.

Které číslo bylo nejtěžší a kterého si nejvíc vážíte, na jaké jste pyšný?

Pyšný jsem na Justina Biebera (27) a na Korejce PSY, to se docela povedlo. Jsem rád, že jsem se nerozklepal před Helenou Vondráčkovou, když jsem před ní zpíval její píseň ze Šíleně smutné princezny. Vlastně jsem si to nakonec užil, že tam byla. Myslím, že člověk k sobě musí být kritický, ale také by se měl umět, aspoň trochu, pochválit. Nerad bych působil jako sebestředná hvězdička, to nemám rád a rozhodně to tak není. Špatně z trémy se mi dělalo hned při prvním vystoupení, kdy jsem dělal Sama Smithe

Jaká čísla vám tedy nejvíce vyhovují?

Já vlastně ani nevím, všechno je výzva, ale vždycky mě hrozně mrzí, když si v ruletě vylosuji číslo, kde se netančí. Asi by to do mě nikdo neřekl, ale já tančím hrozně rád a v Třinci v tanečních jsem dokonce získal stříbrnou medaili v polce. Díky Tváři jsem si uvědomil, že mi tancování chybí a až se situace uklidní, přihlásím nás s přítelkyní do nějakého kurzu.

Jak se z kluka z kapely stane estrádní umělec?

Nabídku jít do Tváře jsem dostal už před několika lety a tenkrát mi to přišlo jako nesmysl. Ne že bych na to koukal skrz prsty, ale spíš jsem si říkal, že tohle není pro mě, že bych se v tom necítil. Nejsem herec, nemám s tím zkušenosti, necítil jsem to. Pak ale přišla Eurovize a to pro mě byla neuvěřitelná zkušenost. Tam jsem pochopil, že mám vlastně kameru rád, a zjistil jsem, jak funguje práce před kamerou. Udělali jsme tam tenkrát desítky rozhovorů pro celý svět a já pochopil, že se mi to televizní prostředí vlastně líbí a že se v něm cítím dobře. Překvapil jsem sám sebe, že vlastně umím být uvolněný a že nemám problém před kamerou mluvit. Do Tváře bych si netroufl, kdybych za sebou neměl předchozí zkušenosti. Myslím si, že jít do tohoto pořadu je vlastně odvaha, jsem rád, že jsem ji našel.

Budete pokračovat v kariéře s vaší kapelou?

Jasně, přeci jen mě pořád nejvíc baví dělat svoji vlastní muziku, takže se teď chystáme vydávat více písní než dřív. Dnes mi vychází nová písničku „Shaka Zulu“, kterou jsem napsal kdysi v Londýně. Tahle skladba odstartuje takovou sérii, které říkáme „high tide“. V rámci této série chceme s kapelou Lake Malawi vydávat různé akustické věci, demoverze, experimenty atd., abychom měli větší uměleckou svobodu. Můj život momentálně vypadá tak, že když netrénuji na Tvář, tak chodím do studia a tam nahrávám nové písničky a materiály do budoucna. Vlastně mi tento způsob vyhovuje. Těšíme se na lidi, jen nevím, jak ty festivaly budou vypadat. Myslím, že se lidé budou možná bát. Situace je vážná, mám spoustu kamarádů, kteří jsou navázáni na hudební průmysl a jsou nešťastní. Nenesou to moc dobře.

Co říkáte na práci našich politiků?

Já nevím, jestli se to dalo udělat nějak jinak, ale nejspíš jo. Lidem chybí sociální kontakt, potřebují kulturu. Chápu, že jsme měli strach o naše prarodiče, ale nějak se zapomnělo, že mohou klidně umřít ze strachu, ze samoty, smutkem… A co zbytek společnosti? Já za svými prarodiči normálně chodím dál a představa, že s nimi teď, když se ve zprávách hlavně straší, omezíme kontakt, je šílená. Politice moc nerozumím, ale nemám z toho dobrý pocit.

Kdyby nebyla Tvář, jak byste to zvládal finančně?

Podílel jsem se na vytváření hudby pro pořad na ČT Déčko, což bylo super, že jsem měl co dělat, když přišla první vlna, a nedávno jsme pro jednu pojišťovnu udělali online koncert, takže ono se něco děje, ale není toho mnoho. Tvář mě finančně uklidnila a tím pádem mám více prostoru na svou uměleckou a kreativní činnost.

Který převlek byl ten nejhorší?

Všechny. Většinou jsou to „bodýčka“ a to se různě zařezává a tak. Jako chlap samozřejmě nejsem zvyklý na všechny ty nalepovací nehty, paruky a punčochy, dost mi to překáží. Stalo se mi, když jsem dělal Beyoncé, že jsem si sáhnul do paruky, nehty se tam nějak zasekly a já nemohl vyndat ruku zpět. Co je také těžké, jsou ty vrstvy oblečení. Často máme různě vycpaná břicha, špeky, ňadra, což jsou vrstvy a vrstvy a je v tom strašné horko. Co je ale ještě další a mnohem větší problém s kostýmem, je skutečnost, že si musíte sakra dobře rozmyslet a naplánovat, kdy se půjdete vyčůrat. Když je pětiminutová pauza, nemáte šanci svou potřebu vykonat, protože než se všechny ty vrstvy povolí a rozepne body, dávno už musím sedět zase na společné sedačce či stát na pódiu.

Vaše přítelkyně je krásná modelka, nelezete si už na nervy po roce?

Dobrá otázka. Moje přítelkyně Bára Podzimková je úžasná, takže si na nervy určitě nelezeme. Naopak nás to spíš utužilo a díky pandemii jsme se naučili mít každý svůj prostor. Máme dvoupokojový byt, takže když je potřeba, můžeme se rozdělit a dělat si svou práci. Teď byla po dlouhé době fotit v Paříži, Bára je totiž úspěšná modelka, teď pojede na dvě focení do Londýna, takže se to zase pomalu rozjíždí. Myslím, že není špatné si ve vztahu na dva tři dny od sebe odpočinout. To se nám pak stýská a těšíme se na sebe ještě o kus víc.

Související články

Další články