Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy Steroidová mafie v Česku StarDance 2018 Horoskop Zábava

Nejnovější kauzy

Hvězda StarDance Jitka Schneiderová: Ze sportů u ní pořád vede tanec

Takto Jitka zářila ve StarDance.
+ Další 4 fotografie
Herečka Jitka Schneiderová (44) se v roce 2015 zúčastnila soutěže StarDance. Novou řadu taneční show bude sledovat v televizi. Populární herečka miluje tanec, sleduje také zimní sporty.

Čtenáři vás znají jako herečku a tanečnici. Ale prý máte ráda pohyb jako takový, je to tak?

„Pro mě je nejlepší sport tanec. Jinak sport jako takový dělám většinou nárazově, ale dokáži nedělat i nic. Ale tanec jsem si opravdu velmi oblíbila a díky rodičům, kteří jsou muzikální, mám pohyb asi trošku v krvi. Je pravda, že ve StarDance jsem neměla nic zadarmo. Byla to velká dřina a odříkání. Přesto jsem se do toho zamilovala a nedokážu si už dnes bez tance představit nic. Tanec si zamilovala i dcera.“

A co zimní sporty. Bruslíte a lyžujete?

„Oboje umím, ale jen tak pro zábavu. Jsem takový příležitostný nadšenec zimních sportů. Kdybych byla kluk, asi bych spíš hrála hokej, protože i to mé bruslení je spíše klučičího stylu.“

Když mluvíte o hokeji. Vzpomínáte na Nagano? Letos tomu je dvacet let, co zlatí hoši přivezli historické medaile.

„Vzpomínám, dokonce si pamatuji, že jsem byla tenkrát v hospodě a strašně jsme fandili a pak se strašně opili. Byl to a je asi pro celý národ nezapomenutelný zážitek. Je škoda, že se letos neopakoval.“

Vy točíte seriály, ale hrajete i v divadle. Co vás mimo pracovní aktivity ještě čeká? Třeba v tom tanci?

„Z velké radosti a energie jsem vloni v dubnu dostala chuť vrátit to zpět a v Lucerně jsem uspořádala taneční akci, která se strašně povedla. Teď mám v hlavě další ročník, ale až na rok 2019, opět podpoříme pěstouny, hledáme rodiče a budeme tlačit to téma o změně zákona, což i teď trochu prosvítá, že by skutečně děti neměly být do tří let v kojeneckých ústavech, měla by se změnit legislativa, protože už od roku 1950 nebo kdy to tady máme z Ruska jak v pravěku, mně je to hrozně líto a drásá mě to, takže to budeme dělat dál.“

Vy jste propojená i s Nadací Terezy Maxové, setkala jste se někdy s příběhem, který by vám vháněl slzy do očí, nebo to je každý příběh o dětech z dětských domovů?

„Každý. Prostě dítě, které z jakýchkoli důvodů nemůže být v prvé řadě se svou biologickou matkou, potažmo s oběma rodiči, to je strašný. Ty děti získávají základní věci do života ve společnosti citové vazby. Prostě všechno je to tragické. A pokud můžeme nějak pomoct, jakkoli, každý, tak je to strašně důležité.“

Mohlo by vás zajímat

Další články