Loutku ušatého kluka s blonďatými vlasy po zhotovení řezbář Nosek daroval loutkoherci Josefu Skupovi, který vystupoval se dvěma loutkami – s panem Spejblem a Kašpárkem. Kašpárek se ale ke Spejblovi moc nehodil, a tak dostal taťulda svého šibalského synka.

Nejdříve Spejblík, potom Hurvínek

To, jak vzniklo Hurvínkovo jméno, není zcela jisté. Zpočátku byl označován jako Spejblík. Jméno Hurvínek ale přišlo záhy a váže se k němu několik příběhů. Ten první hovoří o tom, že jméno vymyslel sám Josef Skupa. Ten údajně vybral jméno Hurvín, zdrobněle tedy Hurvínek, ve starém českém kalendáři.

Další verze tvrdí, že jméno pochází z pohádky, kterou Skupa ilustroval. Sudičky v ní přály malému dítěti třikrát „hurá do vínku“.

Asi nejpikantnější verze pak pochází z úst samotného autora loutky, Gustava Noska. Ten uvedl, že jednou ke Skupovi přišel malíř Doležal a Skupa mu nadšeně ukazoval novou loutku. Při pohledu na ni prý malíř povídá: „No, nazdar, Skupo, co to tu máš za potvoru, to je úplný, s prominutím, kurvínek.“ Tak prý dostala loutka jméno, které se ale pochopitelně používalo jen v zákulisí. Až pak jednou paní Skupová přišla s nápadem, proč by se vlastně chlapec nemohl jmenovat Hurvínek. 

Hurvajz na scéně

Před publikem se Hurvínek poprvé objevil 2. května 1926 v Plzni ve scénce Spejblův veselý přídavek. Tehdy tam vystupoval pouze jako vedlejší postava. Hlavní roli dostal o tři dny později ve hře Cihly v kufru a jeho obliba začala stoupat strmě vzhůru. Zpočátku na sobě nosil noční košili, kterou až postupem času vyměnil za kalhoty s kšandami.

Hurvínkova loutka je charakteristická vykulenýma očima, velkýma ušima a blond čupřinou. V dřívějších dobách byly jeho rysy ostřejší a hubenější než dnes, kdy jej zdobí i více vlasů.

Roztomilý klučina za svůj život promluvil hlasem několika interpretů. Prvním z nich byl jeho otec, loutkář Josef Skupa. Jeho nástupcem se stal Miloš Kirschner, kterého poté nahradil Martin Klásek. Zatím poslední hlas, který Hurvínek dostal, patří herci Ondřeji Lázňovskému.