Hrůzy druhé světové války: Žije duch Anny Frankové stále v domě, kde se roky ukrývala?

Třináctiletá dívka, jejíž deníky ji po smrti proslavily po celém světě, chtěla být spisovatelkou už jako malá. Přání se jí splnilo až po její smrti. Za dobu svého ukrývání, které trvalo více než dva roky, sepsala veškeré své poznatky a zážitky do svého deníku, který měl být původně soukromý.

Sen o spisovatelce se naplnil až po smrti

Na jaře 1944 Anna slyšela v rádiu projev nizozemského exilového ministra školství, aby lidé shromáždili všechny své vzpomínky a svědectví druhé světové války. To byl moment, kdy ji napadlo, že by její deníky mohly vyjít po válce jako román. Trávila pak mnoho času tím, že své zápisky redigovala, přepisovala a upravovala. Ve svých třinácti letech chtěla své paměti vydat pod názvem Zadní dům. Název měl evokovat místo, kde se dva roky s rodinou ukrývaly. Zajímavé je, že pod názvem, který Anna od začátku chtěla, u nás vyšly paměti až pár let zpátky. Do té doby se tradičně kniha vydávala pod názvem „Deník Anny Frankové“.

Nepřežil nikdo, kdo by si úkryt pamatoval, kromě jediného

Poslední zápis v deníku je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna téhož roku celou skupinu, která se v domě ukrývala, zatkli a deportovali do koncentračního tábora. Byli objeveni na anonymní udání. Anna se svou sestrou Margot skončila v německém Bergen-Belsenu. Obě tam podlehly tyfu krátce před skončením války.

Jediný přeživší byl jejich otec. Ten také po válce deníky našel a rozhodl se je vydat. Dnes jde o jednu z nejčtenějších knih na světě. Zajímavostí je, že pravost deníku byla mnohokrát zpochybňována. Označován byl za sprostý podvrh a touhu otce vydělat na hrůzách druhé světové války. V roce 1998 po důkladném prozkoumání Nizozemským státním ústavem pro válečnou dokumentaci soud definitivně pravost deníků potvrdil. Jakékoliv budoucí zpochybňování bylo pod pokutou zakázáno.

Dům hrůzy, tlak a strach

Anna několikrát za svůj život zmiňovala, že chce být spisovatelkou. Proto i otec následoval její sen a po válce deníky vydal. Měla však spoustu plánů a snů, které se jí už nikdy uskutečnit nepodařilo. Mladá dívka, která toužila po tom, aby mohla žít obyčejným životem, ve kterém se nemusí pouze bát. I možná proto skrývá dnes Zadní dům velmi těžkou atmosféru, která na vás dýchne hned u vstupu. Z domu je dnes historické muzeum, které můžete navštívit. Lákat vás bude především svou temnou historií. Lidé, kteří ho navštíví, zde zažívají nevysvětlitelné věci. Ve chvíli, kdy do domu vstoupí, začnou cítit různé výkyvy teplot, které se pravidelně střídají. V některých částech domu je cítit až mrazivý chlad, který se vyskytuje pokaždé v jiné části domu. V okně se také často zjevuje drobná dívka, která se dívá ven. Místní jsou přesvědčeni, že je to Anna, která se zdržuje na místě, kde naposledy cítila naději na hezký život. Ten, který se jí nikdy nesplnil.

Zdroj: annefrank.org, history.com

Bartošová brala úspěchy jako samozřejmost, svou slávu ale neustála, tvrdí její první manažer. Showbyznys ji semlel