Omlácené stěny, pivo točené pod míru, seprané ubrusy a pravidelné návštěvy příslušníků SNB kontrolujících občanské průkazy hostů – tak nějak to vypadalo za minulého režimu v hostincích po celém Československu. Stěny těchto podniků si musely vyslechnout mnohé, stejně tak jako vrchní, který disponoval četnými informacemi.

Mezi nejrozšířenější zařízení tohoto typu patřily hospody čtvrté cenové kategorie, takzvané „čtyřky“. V nich se s trochou nadsázky museli hosté hledat v oblacích kouře a překřikovat se jako o život. Na hygienu se tam moc nedbalo. Navštěvovali je zejména dělníci, ale potkat jste tam mohli i vzdělance. V hospodách mizely sociální rozdíly a pobyt v nich představoval jakýsi únik od reality.

Ve „čtyřkách“ jste mohli zahnat hlad obyčejnými českými pokrmy. Podávaly se polévky, jejichž cena se pohybovala do čtyř korun, cena hlavního jídla zase do osmi, maximálně do dvanácti korun. Pil se rum, zelená, vodka, griotka a samozřejmě pivo. To se točilo pod míru, tvrdý alkohol se zase ředil vodu. Šizení bylo běžnou praxí. Hospodský musel dodržovat zavírací hodinu, která byla stanovena většinou na desátou hodinu večerní. V případě přetažení hrozila pokuta.

V lokálech se probírala klasická témata jako práce, manželství, sport, rodina a peníze. Debatovalo se zkrátka o všem. A jak se změnila kvalita hospod a piva ve srovnání s dnešní dobou? Podle mnohých se zvedla jak úroveň pivnic, tak vztah k zákazníkovi. O chuti a kvalitě Čechy natolik milovaného zlatavého moku se vedou spory, nicméně podle odborníků se mnohonásobně zlepšilo jeho složení. V minulosti se do piva přidávaly zvláštní suroviny jako rýže, cukr či slupky z ovoce. V globálním pohledu na věc je jeho kvalita tedy zřejmě skutečně lepší.