Honza Musil: ZAKÁZALI MI SEDĚT! Moderátor s přeraženými zády prozradil, kdy ho pustí

První část rozhovoru, v němž Honza Musil mluví o tom, že už bez přestávky ujde tři kilometry za hodinu, si přečtěte zde

Honzo, před pár týdny jste vstal z postele a dnes už skoro chodíte jako dřív, i když zatím o berlích. Jsou ale věci, které ještě nemůžete?

„Zatím ještě třeba nesmím sedět. Sice chodím o berlích, ale sedět nemůžu. Je to limitující.“

Jak dlouho si ještě v nemocnici pobudete?

„To je ještě na dlouho. Budu v ní určitě do chvíle, než rentgeny potvrdí, že se mohu posadit. Pak ještě nejméně čtrnáct dní bude trvat, než se naučím sedět. Od toho se bude odvíjet, co bude dál. Pak bych měl jet do Kladrub (sídlí tam rehabilitační centrum – pozn. red.).

Tak vám přejeme, abyste se mohl co nejdříve vyspat ve své vlastní posteli. Ta vám určitě chybí.

„Děkuju moc! To by bylo ideální. Dávám si takovou lhůtu: chtěl bych to zažít do konce června, do svých narozenin.“

Jaký byl pro vás nejsilnější moment z doby po úraze?

„To bylo ještě ve vinohradské nemocnici, někdy kolem Silvestra. Poprvé jsem tehdy pohnul prsty na noze. Řekl jsem si: ‚Ono se to hejbe a víš o tom!‘ Byla to síla. Předtím se noha občas samovolně cukala, ale necítil jsem to, proto to pro mě byla velká věc.“

Kde se teď vůbec léčíte?

„Jsem v Motole v uvozovkách na JIPce, na spinální jednotce. Jsou tu výborní. Je tu klid, pomalu sem nikdo nesmí, aby se tu ještě někdo po úraze nenakazil infekcí. Je nás tu šestnáct. Na pokoji jsem ale sám, i když jsem si žádný nadstandard nepřiplácel.“

O bolesti

Když jsem viděl vaše první fotky ze začátku, když jste byl ještě ležák, bylo mi vás líto. Přemýšlel jsem, jaké to musí být. Sám třeba ani při nemoci nevydržím ležet v posteli.

„Ani já na to nejsem zvyklý. Nejdéle jsem zůstal v posteli s chřipkou jedno odpoledne, pak už jsem musel být v polosedě s hrnkem čaje na gauči. Ale když nemůžete jinak, dál vás to nepustí. Ze začátku po úraze jsem ale na tyhle věci neměl ani pomyšlení. Jednak jsem nevěděl, co se mnou bude, navíc to taky bolelo. Všechny ty věci, které se děly s tělem, dost bolely.“

Jaký máte vůbec denní režim?

„Vstávám mezi šestou a půl sedmou. Vyčistím si zuby, umeju se, dojdu si na záchod. Pro mě je to velká výhoda, že už si na něj mohu dojít sám. Je to samozřejmě bez sezení, ale člověk se naučí způsob, jak to udělat. Pořád je to lepší než bažant v posteli. Pak následuje snídaně a po ní se už jde cvičit. Začínám většinou v osm. Hodinu se cvičí, půl hodiny je pauza, po obědě mi přinesou šlapadlo do postele. Jak nemůžu sedět, tak ležím a šlapu.“

Když jste byl nemohoucí, čas vám vůbec neutíkal, zato teď letí jak splašený, že?

„Přesně tak. Ani nevím, jak rychle den uteče. Ale abych to dokončil: kolem druhé hodiny přijede Kuba (Honzův registrovaný partner – pozn. red.) a je se mnou až do půl osmé do večera.“

Brzy přineseme poslední část rozhovoru

+ Dalších 7 fotografií

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad