Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy Veronika Kopřivová Horoskop Počasí Černobyl

Nejnovější kauzy

Honza Musil tři měsíce po zlomenině páteře: Budete zírat, co už dokáže zvládnout!

+ Dalších 8 fotografií
skvělá zpráva
ROZHOVOR: Ještě před pár týdny byl z Honzy Musila (51) ležák odkázaný ve všem na pomoc druhých. Když chtěl komunikovat se světem, psal za něj zprávy jeho partner. Dnes už ale jako zázrakem chodí pomalu jako profesionální turista, skoro vše si obstará sám a vyhlídky má perfektní!

Honzo Musile, opravdu zírám na to, jak se vám během pár týdnů podařilo vstát z postele a rozchodit se.

„Ještě se po všech rentgenech může rozhodnout, že mi to chození zatrhnou. Ale užívám si to, že už nejsem tolik odkázaný na druhé. Jsem třeba schopný sám si otevřít tablet. Už mohu fungovat víceméně samostatně. Z postele se sice zvedám prapodivně přes břicho, trvá to, není to tak, že bych z ní vyskočil, ale je to už absolutně jinde než před pár týdny. Musím samozřejmě počítat s tím, abych měl boty blízko u postele a taky mít naplánováno, jak si je podat. Je třeba mít po ruce i berle, která když mi spadne, tak se pro ni neohnu.“

Život asi stejný jako dřív nikdy nebude.

„To máte pravdu. Dělám ale martyria, aby to bylo, pokud je to možné, co nejvíc stejné jako dřív. Tady v nemocnici jsou ze mě mírně překvapení, já taky, ale nikdo mi stejně neřekne prognózu. Nepoví vám, že to za čtrnáct dní bude takhle a takhle. Spousta věcí bude doznívat. Prý až rok. Nejspíš budu cítit brnění v rukách a nohách. Na to jsem zvědavý, jak to postupně bude odeznívat, nebo jestli to zůstane.“

Velký pokrok

Pomalu už ale běháte…

„Neřekl bych, že běhám, ale je to mnohem lepší. Za sobotu a za neděli jsem každý den našlapal tři kilometry. Když jsem to říkal fyzioterapeutovi, měl z toho radost a říkal, že je to už normální chůze. Ušel jsem to za hodinu, ale on povídal, že normální člověk rychlou chůzí ujde za hodinu pět kilometrů, takže už nejde o takový rozdíl. Tak jsem reagoval tak, že jsem se samozřejmě zastavoval a sledoval motýlky, i když samozřejmě žádní nikde ještě nejsou.“ (směje se)

To je opravdu obrovský pokrok!

„Ze začátku to přitom bylo tak, že jsem chodbu tam a zpátky šel přes půl hodiny. A to měří jen čtyřicet metrů. Víc se ale nedalo a musel jsem zpátky do postele.“

Přemýšlel jsem, že vám v léčbě musí velmi pomáhat často tolik vysmívaná sluníčková povaha a určitě také váš boj o život před 24 lety (Honza Musil bojoval s rakovinou).

„Je to tak. Byl jsem už připravený na to, že život se může zničehonic od základů změnit. Bavili jsme se o tom i s tátou a mámou, že jsem si něco už zažil, takže jsem na některé věci připravený a smířený s tím, že i kdyby to bylo blbý, tak je to furt lepší, než to bylo kdysi. Také nemuselo být vůbec nic.“

Bolesti jde vstříc

Předpokládám, že si péči zdravotníků nemůžete vynachválit.

„Jsou skvělí. Jsem velmi pokorný a obdivuju je za to, co dokáží. To, jak se dnes dá opravit páteř, je až neuvěřitelné. Když jsem viděl své rentgenové snímky, tak bylo mimo moje chápání, jak se to dá vůbec dát do pořádku.“

A kdy je vlastně v plánu čtvrtá operace?

„Pokud půjde vše dobře, ten čtvrtý zákrok by měl být zhruba za rok. To mi z páteře budou vytahovat kolejnice a šrouby. Ale musí se počítat i s tím, že může nastat další problém. Třeba kdyby se mi nehojilo to, kvůli čemu byla třetí operace. Snad by se to ale nemělo stát.“

Když jsem vám volal kvůli rozhovoru poprvé, zrovna jste cvičil. V čem cvičení spočívá?

„Dělají ho fyzioterapeuti a musí mi rozhýbávat celé tělo. Svaly jsou ochablé. Ochabují velice rychle. Každé ráno začínám vlastně znovu, po probuzení bývám velmi ztuhlý. Je na nich, aby mě Vojtovou metodou prokrvili. Pak klasicky cvičím. Činky nebo zátěže se svým vlastním tělem. Také dělám kliky nebo dřepy. Ty si ale nepředstavujte stejné, jako když je děláte vy. Jste na čtyřech končetinách a zvedáte nohy nahoru, dozadu, prostě taková opičárna. Zabere to čtyři hodiny denně. Ale je mezitím pauza, abyste si nemysleli, že cvičím čtyři hodiny v kuse.“

Předpokládám, že jste byl v posledních měsících sám překvapený z toho, kolik bolesti jste zažil a snesl ji.

„Ano. Ale chcete ji snést. Na cvičení se těším, protože přinese ovoce.“

Připravujeme další pokračování rozhovoru

Mohlo by vás zajímat

Další články