Honza Musil slaví 52: Už udělám alespoň dva dřepy, prozradil po zlomenině páteře

Ještě před pár měsíci byl Honza Musil jenom ležákem, pak se ale začaly dít zázraky a v květnu už dokonce začal chodit bez berlí. Ale vše není tak růžové, jak se zdá.

K narozeninám vám nejde než popřát hlavně hodně zdraví. Musím ale přiznat, že mě ta číslovka překvapila, tipoval jsem vás tak na pětačtyřicet…

„Děkuju moc! To víte, holá hlava a mladý kluk vedle mě dělají své. Stárnu už podle vnoučat a dětí. Hlavně podle nich si to člověk uvědomí.“

Čím jste se obdaroval?

„Klidem a pohodou. Udělal jsem si volno, den pro sebe, takže ani nepracuju, ani nerehabilituju. Díky mé drahé polovičce si užíváme.“

Bude slavnostní večeře?

„Měli jsme hezkou snídani v naší oblíbené kavárně. A čeká mě den plný překvapení. Kuba má pro mě pár věcí připravených, tak uvidím. Dostal jsem už první dárek, boty, na které jsem ulítlý. A postupně mi dává další hezké drobnosti.“

Potíže

Když jste mluvil o práci: to už jste opět v plném zápřahu?

„To ne, to ještě nejde. Pracuji zhruba tři čtyři dny v týdnu dopoledne. Naštěstí mohu dělat z domova. Když náhodou točím, jsme na Barrandově sotva tři hodiny. Pak musím jet pryč, víc bych nezvládl.“

Kdyby člověk váš stav po zranění bral podle sociálních sítích, tak to pomalu vypadá, jako by vám nikdy nic nebylo.

„Tak to bohužel není. Stala se ze mě žabka rosnička. Hlavně momentální počasí mi moc nepřidává do plusu. Lékaři mě připravovali na to, že budu cítit úplně všechno, každou změnu tlaku, nebo když se ochladí a oteplí. Že to bude ale takhle silné, to jsem netušil. Vnímám to hodně.“

Vám naštěstí pomáhá váš pro někoho nezdolný optimismus.

„To je pravda. A hlavně člověk si na bolest zvykne. Vím, co můžu a co ne, na zbytek kašlu. Například od doby, co jsem z nemocnice doma, jsem ještě nebyl v kině. Jednou jsme totiž zkoušeli divadlo, a to jsem měl co dělat, abych to useděl. Vím, že mohu dřepět půl hodiny v kuse, pak ale musím hodinu chodit, abych to zvládl. Časem se to ale člověk všechno naučí.“

Pokrok

Jaké pokroky se vám v poslední době daří?

„Pro mě bylo významné to, že už dokážu dělat dřepy. Udělám sice dva nebo tři a jsem nadřený, ale už je udělám, a to je hlavní. Dokonce se zvednu a nemusím se u toho držet. To je pro mě důležitá změna a mám z ní radost.“

Původně jste měl po propuštění z nemocnice téměř okamžitě nastoupit na rehabilitaci do Kladrub. Proč k tomu nedošlo?

„S lékaři jsme se dohodli, že v Motole, kam chodím na rehabilitace a fyzioterapie, je to pro mě lepší. Už znají moje tělo a vědí, co potřebuju. V Kladrubech bych třičtvrtě dne proležel čekáním na kúry. Navíc mohu být doma, což pomáhá na psychiku. A přirozený pohyb do schodů nebo na zahradě je pro mě lepší.“

Jak to vypadá s plánovanou operací, během níž vám odstraní titanové kolejnice, jež vám drží páteř?

„Teď v létě mě čeká kontrola a cétéčko. Uvidí se, jak to srůstá. Podle toho se bude řešit, co dál. Zatím to vypadá, že by k operaci mělo dojít na konci letošního roku nebo na začátku následujícího půjdu pod kudlu. Musí to jít ven už kvůli hrozbám zánětu. Daleko horší by bylo mi to vytahovat třeba v pětašedesáti. Tyto operace trvají a člověk je pak v narkóze, která je ve vyšším věku vždy riziková, moc dlouho.“

Vaše zranění a následná rehabilitace zajímají hodně čtenářů. Nepřemýšlel jste už o tom, že byste napsal knihu?

„Říká mi o ni hodně lidí. Zatím to ale nemám v hlavně srovnané tak, že bych do toho měl jít, ale už se mi ozývají vydavatelství. Když se mi ozve novinář, který je napojený na vydavatelství, tak asi do toho půjdu. Je fakt, že tohle může pomoci dalším běžným lidem, kteří se musejí vyrovnávat s něčím podobným, čím si procházím já.“

+ Dalších 11 fotografií

Nicole ze Zrádců se vysmála Andree Bezděkové, že ji nepoznala: Ta to nevydýchala