GLOSA: Vzpomínka na Jiřího Krampola. Po výhrůžce kvůli vymyšlené nevěře přišlo přátelství. Hana ho ničila
V médiích pracuji již kolem čtvrt století, takže mě jen tak nějaká smrt známé osobnosti nerozhodí. Výjimkou je odchod Jiřího Krampola. Náš vztah se pohyboval od výhrůžky fyzickým násilím přes vzájemné sympatie až k něčemu, co bych si dovolil nazvat souzněním až přátelstvím. A nakonec ke mně byl upřímný jako k málokomu.
Jiří Krampol: Od výhrůžky k přátelství
Jirka Krampol zemřel v sobotu po sedmé hodině večerní v pražské Nemocnici Na Františku. Bylo to v klidu, zesnul ve spánku. Sám jasně říkal, že až ta chvíle nastane a nebude tu, nepřeje si kvůli sobě žádné balkánské či ruské chmury. Tak se snažím netrápit se, i když je to těžké, a vzpomínat spíš na ty legrácky s ním, kterých jsem zažil bezpočet.
Na začátku našeho přátelství mi chtěl rozbít ústa. To když mu jeho opilá nebožka manželka Hana Krampolová řekla, že se s ním rozvádí a stěhuje se k Zápalovi. Já samozřejmě o ničem nevěděl. Když jsme si to s Jirkou vysvětlili, zasmál se a od té doby jsme k sobě měli slušně blízko.
Zažili jsme spolu spoustu nocí a druhý den souznění kvůli našim kocovinám a bolehlavům, i když v posledních letech jsme na ně spíš jen vzpomínali jako na dobu dávno uplynulou, která už se nevrátí.
Byl profík, takže i když jsme se celou noc veselili, klidně ve dvě ráno ochotně jak na zapískání zapózoval, když si někdo přišel říct o selfíčko. Nasadil profi úsměv, jako by na chvíli vystřízlivěl, s fanouškem zdvořile konverzoval. Jen co ale dotyčný odešel, upadl zase do alkoholického opojení a zhroutil se do židle, kde skoro klimbal.
„Nikdy bych si nedovolil někoho odmítnout. Vždyť díky těmhle lidem se můžu živit herectvím,“ říkal k tomu moudře, když jsem to s ním obdivně rozebíral. Lidí si považoval, a tak mě rozesměje, když se dnes nějaká nicka cítí pohoršená, že jí pracovně zavolám v sobotu. Jako by umělci a lidé ze showbyznysu obecně mohli ctít pracovní týden od pondělí do pátku.
Ničila ho manželka
Jednou věcí mě „Krampoul“ fascinoval: byl to fešák s ostře řezanými rysy ranaře a s charismatickým chraplákem. Tohle podle mě musí uznat i většina zástupců takzvaně silnějšího pohlaví, že to byl kus fakt pěkného chlapa. Přesto tvrdil, že on sám toho moc nezneužival, že zas až tolik holkař nebyl, že s ním ženské spíš mávaly.
Hodně litoval toho, že na čtvrtou ženu Hanku nebyl přísnější. Že ji rozmazloval a nehnal ji do práce. A tak se nudila, pila, dělala ostudy (pověstné v médiích rozmázlé krádeže v obchodech nebo napadení Jirky paličkou). „Je to moje vina. Zkazil jsem ji. Měl jsem být ráznější. Ale když já to neuměl,“ přiznával mi Jirka.
Vlastně se manželce styděl dokonce říct i to, že ví, že pije, že má doma poschovávané flašky. Až přese mě, když jsem jim dělal mediátora, to na ni vybalil a Hanka připustila, že se půjde léčit. K tomu došlo až časem, ale už bylo pozdě. Zdraví měla zničené tak, že v srpnu 2020 zemřela na následky prasklého vředu.
Po smrti Hanky, která manžela svým chováním už vážně devastovala tak, že ho málem předčasně přivedla do hrobu, na chvíli ožil. Už se nemusel stresovat, do jakého pekla zase přijde domů. „Kolikrát vyváděla, chtěla skákat z okna a podobné blbosti. A já po probdělé noci měl jít dělat zábavu,“ krčil bezradně rameny.
Šíleně mu sice chyběla, chvíli se trápil steskem, ale brzy se dal dohromady. A konečně si zase naplno užíval bytí. Jako by se osvobodil.
Bohužel to trvalo jen chvíli, než ho dohnal věk.
Trauma z nemocnic
V posledních letech přidal na nadávání na všechno možné, to k tomu ale patří. A k tomu, jak ho otravovaly zdravotní potíže. Bylo to na palici. Věděl, že holt je příliš starý (a to si ještě život prodloužil pravidelným posilováním, takže ještě pár let zpátky měl figuru pomalu jako kulturista), ale štvalo ho to, jak nemohoucím se stával. A kolik musel trávit času ve špitálech. Smiřoval se, ale bolelo ho to. A nebavilo.
„Když jsem ležel v eldéence (léčebna dlouhodobě nemocných – pozn. red.) a kolem mě samí pacienti už úplně mimo, tak jsem to tam těžce nedával. To už jsem si říkal, že bych si to snad nejradši hodil,“ přiznal mi loni.
Vtipy do posledního dechu
Jenže to byla jen jedna jeho nerudná stránka, která ovšem nemohla zastínit tu, kterou všichni měli nejradši. Téměř k smrti miloval možnost někoho pobavit. Takže jsem zažil i situace, kdy mi povídal jeden fór za druhým, přestože byl na kyslíku a blbě se mu dýchalo. Radši by umřel, než kdyby nemohl spatřit můj vděčný smích.
Stávalo se, že se už pochopitelně po těch letech opakoval. Aby ne. Ale i když jsem nějaký jeho fór slyšel klidně i desetkrát, vůbec mi to nevadilo. Bylo úžasné vnímat tuhle jeho schopnost. Ono umět vtipkovat není totiž žádná legrace.
Doporučené video: JIří Krampol pro eXtra.cz pár měsíců před skonem o myšlenkách na smrt:
Procesí šmíráků?
Naposledy jsem ho chtěl vidět na jeho narozeniny teď 11. července, ale lékaři mi už návštěvu nepovolili. Asi věděli proč. Teď těsně před jeho úmrtím by to šlo, když už byl bohužel mimo sebe, takže nemohl zakázat, aby za ním chodila procesí plaček, aby pak měli dojímací status na Instáči, případně i fotky.
Ale sám bych si asi připadal dost nemožně jít tam šmírovat umírajícího kamaráda, který stejně už nemohl vnímat a reagovat. Aspoň si ho pamatuju ještě ve slušné kondici.
Tak čau, Jiříku, bylo mi potěšením, kamaráde…
Související články
Jiří Krampol si před smrtí vyčítal tečku proti covidu: Zničilo mi to zdraví, věřil
Osudové ženy Jiřího Krampola: První manželka emigrovala, poslední zemřela na prasklý vřed
Zemřel Jiří Krampol: Zrazovalo ho srdce a trápil se steskem po zesnulé manželce
Jiří Krampol zuří: Přestaňte mě pohřbívat, zlobí se na hejtry
