GLOSA: Padni komu padni? V české politice spíš „Drž se, dokud to jde“

Nový poslanec, internetový troll, který se tak nějak omylem dostal do vysoké politiky, teď čelí svým starým výrokům. A místo aby se postavil čelem a řekl „jo, přehnal jsem to“, vymýšlí výmluvy a hraje si na oběť. Trapné? Mírně řečeno.

Andrej Babiš není jiný 

Ale ruku na srdce – co čekat? Vždyť tohle chování mají naši politici v krvi. Vzpomínáte na Andreje Babiše? „Nikdy neodstoupím, nikdy! Ať si to všichni zapamatují!“ řval do kamer před sedmi lety. A fakt neodstoupil. Kauza Čapí hnízdo, zmizelý syn na Krymu – všechno ustál. A ještě z toho udělal kampaň.

Nebo Vít Rakušan. Předseda STANu, který měl podle zjištění médií dostat od Stanislava Polčáka šifrovaný telefon. Jenže ouha – Polčák byl v kontaktu s lobbistou Michalem Redlem, obviněným v kauze Dozimetr. A Rakušan? Ten se jen pousmál a pronesl něco ve stylu: „Není důležité, čím voláte, ale s kým.“ A dodal historku, že telefon za deset tisíc ležel doma mezi hračkami jeho dětí. Jasně, a čert vezmi, že ho nevrátil. Hlavně, že to bylo „vtipné“.

A teď Filip Turek. Stejní politici, kteří se sami nikdy nepostavili svým průšvihům, ho posílají do politického důchodu. A víte co? Tentokrát mají pravdu. Pokud Turek skutečně napsal byť jen polovinu z toho, co zveřejnil Deník N, nemá co dělat v politice. A rozhodně ne jako ministr zahraničí.

Pokud opravdu napsal nechutnosti o dvouleté Natálce, kterou popálili neonacisté, měl by se stáhnout. Bez řečí. Bez výmluv. A hlavně bez ministerského křesla. Jenže odvaha? Ta se v české politice nenosí.

ANALÝZA

Zbytečné výmluvy Filipa Turka: S omluvou z mládí se může jít klouzat

Politici musí začít u sebe 

Místo aby lidé uznali chybu, radši ukazují prstem: „Když Franta mohl tohle, proč vadí, že já dělám tamto?“ Klasika. Infantilní, trapná, ale pořád funkční. Možná by bylo načase, aby se všichni, i ti „nejčistší“, podívali do zrcadla. Jestli chceme do politiky vrátit alespoň špetku kultury, musí to začít u nich.

Turek se možná už viděl v ministerském křesle, ale jeho případ je učebnicový příklad toho, že minulost nevymažete. A pokud se ukáže, že jste opravdu psali odporné věci o oběti útoku, pak jediná cesta ven vede dveřmi – a to hned. Protože někdy je větší frajeřina odejít se vztyčenou hlavou než se křečovitě držet u koryta.

Co si o kauze Filipa Turka myslí Karen a Sandy? To a mnohem více se dozvíte v jejich podcastu Outsider a Insider.

+ Dalších 7 fotografií