GLOSA: Místo euforie mezinárodní ostuda: Tribuna Sever připravila Slavii o všechno

Zdravý rozum chyběl

Zápas jako korálek. Přesně takový nám v sobotu večer předvedli fotbalisté Slavie. I když dvakrát prohrávali, i díky fantastické podpoře celého stadionu se jim podařilo dvakrát vyrovnat a nakonec utkání otočit. Psychicky jsme se nesložili ani po dalším zkratu Tomáše Chorého, který za vystrčený loket naprosto zaslouženě viděl červenou kartu a šel předčasně do sprch.

Bojovalo se do poslední vteřiny. Tedy bojovalo by se, kdyby Tribuna Sever nebyla plná lidí, kterým čest a hrdost nic neříká. A není to jen selhání několika fanoušků. Je to i selhání pořadatelské služby, která jako by zapomněla, že není součástí ultras, ale má na stadionu jediný úkol – zajistit bezpečí hráčů i slušných diváků. To se ale nestalo.

Zatímco před hlavní tribunou, kde seděly převážně rodiny s dětmi a příbuzní hráčů, stály desítky členů ochranky, prostor před Tribunou Sever zůstal prakticky prázdný. Možná se spoléhalo na zdravý rozum. Jenže ten očividně chyběl.

A právě to je na celé situaci nejděsivější. Slavia má v týmu hráče z celého světa, za klub nechávají na hřišti pot i krev fotbalisté různých národností, a přesto se z tribun ozývají hesla o bílé Evropě. Nikdo nejspíš nečekal, že právě vlastní fanoušci bodnou svůj klub do zad v momentě, kdy byl pár vteřin od obrovského triumfu.

Brečící děti a znechucení lidé

Když vběhneš na hřiště pár sekund předtím, než tvůj klub získá titul, jsi idiot. Když ale ještě napadneš hráče soupeře, patříš do vězení, ne na stadion. A už vůbec ne do červenobílých barev. Kvůli několika primitivům dnes fanoušci Slavie neřeší oslavy, ale strach z trestu, který může přijít. Místo euforie odcházeli ze stadionu brečící děti a znechucení lidé, kteří si přišli užít fotbalový svátek.

Je ale fér říct, že problém je hlubší. Co vlastně čekáme ve chvíli, kdy celý stadion skanduje „Smrt Spartě“? Musím přiznat, že mně tohle bylo vždycky proti srsti. Opravdu chceme soupeři přát smrt? Rivalovi, bez kterého by český fotbal nikdy neměl takové emoce a kouzlo? Opravdu je to odkaz, který chceme předávat dětem stojícím vedle nás na tribuně?

Nebudu hodnotit ultras Sparty, kteří během zápasu házeli světlice a petardy nejen na hřiště, ale i směrem k tribunám s rodinami. Jenže zápalnou šňůru celé katastrofy tentokrát zapálilo několik hovad z Tribuny Sever, ke kterým se davově přidali i další. Při pohledu na záběry z Edenu člověka napadne jediná otázka: Jak je možné, že se na stadion dostalo tolik pyrotechniky? Jasně, pár kusů může uniknout vždycky. Ale rozhodně není normální, aby Eden připomínal válečnou zónu.

Drsná opatření

Uzavření Tribuny Sever a vyřazení Douděry s Chorým z A-týmu je teprve začátek. Pokud chce Slavia působit jako evropský velkoklub a pravidelně hrát Ligu mistrů, nemohou se její fanoušci chovat jako smyslů zbavení. A dokud za celou ostudu nepřevezme odpovědnost úplně každý – od vedení klubu přes pořadatelskou službu až po samotné fanoušky – nic se nezmění.

Protože fotbal není válka. Není normální, aby děti odcházely ze stadionu s pláčem a hráči se báli dojít do šatny jen proto, že několik lidí nezvládlo vlastní emoce. Slavia má dnes nejsilnější tým za poslední roky, vyprodaný stadion a klub, který může být evropskou značkou. Jenže stačilo 210 vteřin a místo obdivu přišla ostuda, která obletěla republiku rychleji než jakýkoliv vítězný gól. A to je na tom úplně nejhorší. Ne že jsme možná přišli o titul. Ale že jsme si ho jako fanoušci v ten moment ani nezasloužili.

Největší tajemství Survivoru odhaleno: Krézlová přiznala, jak získávala zakázané jídlo