Trendy
válka na Ukrajině Survivor 2024 Iveta Bartošová Survivor 2024 - aktuálně

GLOSA: Láska nebeská ponižuje ženy, je homofobní a v rozporu s dnešním feminismem, zuří kritičky

Bill Nighy a jeho legendární klip ve filmu Láska nebeská (2003).
Zdroj: Se souhlasem Universal
+ Dalších 16 fotografií
GLOSA

Pokud milujete film Láska nebeská, podle jedné české a řady britských novinářek s vámi nejspíš bude něco hodně špatně. Na nevinné vánoční romantické komedii našly tolik chyb, že by pomalu měla skončit v trezoru a její režisér v žaláři. Ten se dnes musí dokonce omlouvat za to, že tam má příliš bělochů. Ale létají i mnohem šílenější odsudky včetně kritiky „patriarchálních narativů“.

Láska nebeská NENÍ homofobní

Občas se skoro nedivím, že totalitní Rusko v propagandě proti nám používá slova o dekadentním, zkaženém Západě. Zatímco v mnoha dalších věcech si vymýšlí úplně šílené nesmysly, tady ani nemusí. Náboje mu dáváme sami.

Tak například Refresher teď přinesl článek, v němž úplně nesmyslně romanťárnu Láska nebeská rozebírá do poslední matičky. Jednak má být těžce homofobní, protože heterosexuální mužská postava tu normálně, bez znechucení, sdělí, že není zamilovaná do svého kamaráda (to asi nesmí), pak má urážet „špekaté“, které je přitom třeba obdivovat, ne se jim posmívat (a režisér Richard Curtis podobný „zločin spáchal“ už v Deníku Bridget Jonesové, hrůza!).

A proč by Natali z úřadu premiéra sakra některá z postav nemohla vidět kriticky, proč by o ní nemohla mluvit nehezky nahlas? Máme se tvářit, že zlí a pomlouvační lidé neexistují, všem nám z pusinek rostou jen okvětní lístky a mluvíme o všech za všech okolností láskyplně jako nejvyšší duchovní bytosti?


Toxická kritika

Když už jsem došel až k výrazům jako „patriarchální narativy“ (film si dovoluje přehnaný motiv, jak na Brita v americkém baru čeká čtveřice nadržených místních holek, prostě pro normálního člověka, který tomu klukovi fandí, úsměvná sranda a jasné sci-fi, které je fajn vidět zhmotněné), tak jsem si oddechl, že jsem nevystudoval gender studies. Nebo za to může něco jiného, že někteří lidé za vším hledají problém?

Film, který je komedií, nikoli sociálním dramatem, čehož jako by si pisatelka nevšimla, má být vadný i v tom, že neoceňuje, jak náročné to mají mámy od dětí (zneuznaná sestra premiéra Emma Thompson).

Vtipné momenty jen pro pointu označuje jako důkaz toxických vztahů, toxická je ale výhradně jen její kritika. Celkově tu máme asi desítku dalších podobně zvláštních oblastí, do kterých se článek trefuje, ale našinec nechápe proč. Článek, jenž považuje snímek za nějaký edukativní materiál na úrovni bible, který nás snad měl poučit o životě, a tak je třeba na něj pohlížet tou nejpřísnější optikou.


Otázkou je, jestli veškerá ta kritika opravdu vypovídá něco o filmu, který si každé Vánoce už posledních 20 let pustí desítky, ne-li stovky milionů lidí po celém světě, anebo spíš o autorce článku.

Osobně mi o ní nejvíc řeklo to, když za ponižování považovala i trefování se Billa Nighyho do jeho manažera („nejšerednější chlap na světě“). Pokud nepochopila, že to je sice drsný, ale ve skutečnosti neuvěřitelně láskyplný chlapský projev sympatií, tak ten film opravdu sledovala dost mizerně. Finální vyznání stárnoucího problematického zpěváka jeho nejlepšímu kamarádovi patří k tomu nejdojemnějšímu z celé komedie.

Britské šílenství: Novináři v UK se zbláznili

Jenže tím zdaleka nekončíme. Skoro se mi zdá, že česká novinářka víceméně „obšlehla“ nejprobíranější kritické ohlasy ve Velké Británii. Tam jdou ale s „šílenstvím“ nakonec ještě dál.

Například Holly Williams z britského deníku The Independent podle webu ČT24 vidí největší problém snímku v tom, že se zcela míjí s moderním feminismem.

No míjí, a je to moc dobře. Jakýkoli rozumný člověk snad chápe, že autoři před dvaceti lety těžko mohli točit komedii s ohledem na to, co bude vrtat v hlavě pár názorově někdy až extremistickým ženám v roce 2023. A že je bude urážet i závan vzduchu směrem od mužů, jakýkoli fór, podržení dveří nebo náznak, že jsou to taky sexuální bytosti a že lidé spolu mají i něco tak šokujícího, jako jsou intimní poměry.


Bláznivě zamilovaný kluk není stalker

Mark, který se bezhlavě zamiluje do Juliet, holky svého nej kamaráda, je zase prý nebezpečný stalker. V čem, když se ji nijak nesnaží dostat do postele, stydí se za svou lásku k ní a dělá vše pro to, aby se citově odpoutal?

Ale nejvíc urážlivé má být to, že si dotyčnou určitě pouze představuje jako sexuální objekt. Kdyby s ní mluvil, prý by třeba poznal, že jinak jsou oba dost rozdílní. On se asi nikdy nikdo šíleně nezakoukal do někoho bez toho, aby s ním předtím prohodil pár slov, že? A nemusí jít zdaleka jen o vizáž dotyčné či dotyčného, okouzlí nás různá gesta, úsměv, způsob reakcí. I o tom je život. Autorky podobných kritik jako by nikdy v životě nerandily, nic nezažily, jako by byly nepopsané listy.

Za tento nevinný a roztomilý „stalking“ a za malou diverzitu (jen ženich černoch + černošská sekretářka Hugha Granta) se už režisér musel omluvit. Jinak by ho možná ukřižovali.

A máme tu další výtky: podpora drog (sucharům vadí opět jeden jediný, naprosto výborný vtípek), zakoukání britského premiéra do asistentky je prý zase do nebe volající obtěžování na pracovišti (proboha, stává se to, navíc ji sbalil, až když práci opustila. Ale hlavně jde o film, o komedii, a ty nemusí a spíš ani nesmějí vychovávat).


Zvrácené názory?

Našly by se ještě stovky podobných hloupostí, které nová vlna novinářek u tohoto filmu cupuje.

Obávám se, aby jednou podobné „zvrácené“ názory nezvítězily a takové klasiky nebyly zakázané, nebo se před nimi povinně nemusely vysílat debaty odsuzující jejich zkaženost.

A pokud podobná doba nastane, snad už u toho nebudu. Teď si ale Love Actually jdu pustit letos na Vánoce už podruhé. Lepší a milejší komedii laděnou do tohoto období vážně neznám.

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad

Související články

Další články

Nejnovější kauzy