Trendy
Reality show Zrádci 2026 StarDance 2026 SuperStar 2026

GLOSA: Dotčený Štěpán Kozub nezvládá slávu ani kritiku. Z černého humoru se stává přehlídka hlouposti

Štěpán Kozub ztvárnil Michala, což byl dospělý muž na úrovni desetiletého dítěte.
Zdroj: Se souhlasem Bontonfilm
Předchozí Další
GLOSA

Štěpán Kozub má skoro nadpozemský talent, ale s tím u některých přichází občas i bezbřehá arogance a neschopnost vzít v potaz, že génius jeho kalibru může udělat chybu. Občas se proto také tenhle Menšík dnešní doby chová, jako by měl glejt na neomylnost. Zdá se, že si myslí, že může všechno na světě. Aktuální kauza kolem jeho „vtipu“ o dětech ze speciální školy to podle mě ukazuje dokonale. Horší než nepovedený fór je totiž ta uražená ješitnost, kterou se řadí po bok stejnou namyšleností „postižených“ umělců.

Štěpán Kozub přestřelil

Rozbuškou byl úryvek vystoupení, v němž se Štěpán Kozub baví s učitelkou speciální školy a její žáky označí slovy: „S degenama děláte, jo?“ Ozvala se například Tamara Klusová i rodiče dětí s handicapem. Jejich výhrady chápu. V téhle pointě slyším především posměšek nedozrálých jedinců páťáků, kteří nevědí, co už je na veřejnosti přes čáru.

Přestřelit může každý, to se stává. I výborný komik zakopne. Jenže Kozub v reakci, kterou přineslo eXtra.cz, prohlásil: „Upřímně mě to vůbec nezajímá, přece nebudu černý humor vysvětlovat.“

Takový přístup je pro něj typický a evidentně si nabubřele myslí, že do černého humoru zabalí už vždy a vše na světě, i kdyby to přehnal jakkoli. To už rovnou může říkat, že o Bohu se nepochybuje.

Víc než samotná hloupost, kterou plácl, mě dráždí právě tahle reakce. Připustit možnost vlastního přešlapu by přece nemuselo znamenat ponížení, většinou je to i sympatické, když někdo uzná kiks. Jsme přece lidi.

Jenže to by musel být chlap a umět říct: „Tohle mi ulítlo, sorry.“ A ještě si to upřímně myslet.

Takové osvícení ovšem jeho majestát zatím nedosáhl.

Připomínka Rudého práva?

Co udělá člověk pevně přesvědčený o své pravdě? Za mě určitě ne to, že ve Stories na svém Instagramu mezitím sdílí jednu cizí obhajobu vlastní úžasnosti za druhou. Na mě ta přehlídka souhlasů a obdivů s ponížením děcek působí trochu jako modernizovaná nástěnka stranického komunistického tisku.

Chybí už jen imaginární zdravice tkalců z Lipnice a kolektivu dojiček z Karviné: „Soudruhu Kozube, odsuzujeme rozvratné útoky na váš pokrokový humor a přejeme další pracovní úspěchy!“ V Rudém právu by z toho měli otvírák.

Už jsem to zmiňoval při jiné příležitosti, ale opakování je matkou moudrosti. Připomíná mi tím Jarka Nohavicu: jako by z toho zaváněl stejný pocit ukřivděné velikosti. Na mě taková obrana působí nafoukaně. Jako by si pánové mysleli, že se kolem nich točí celý svět. A jako by samotná výhrada části lidí byla drzost, kterou si vůči Mistrovi nemá nikdo dovolovat.

Druhá strana mince

Abych byl fér: Leoš Mareš ve scénce vidí kritiku společenského pokrytectví. To je výklad, který má smysl vzít vážně. Mahulena Bočanová jako matka handicapované dcery má k výroku výhrady, ale na Kozuba se nezlobí. A podle Mareše komik a kolega z rádia navíc významně přispívá dětské onkologii. To zaslouží uznání. Přesto ani dobrý skutek neobhájí vše a navždy. Je to ve skutečnosti jen malé, bezvýznamné plus.

Kdyby mezi nemocné děti přišel a začal se smát tomu, že brzy zemřou, taky ho přece nebudeme hájit. Nebo ano? Jasně, to zatím neudělal a snad ani nic takového neprovede. Ale vůbec bych se nedivil, kdyby se v takovém případě bránil podobně slabě.

Babiš, Neckář a obyčejná soudnost

Když si Kozub vulgárně utahoval z Andreje Babiše, zuřivě jsem ho zastával. Politická satira má být ostrá jako nabroušený břit a politik má snést skoro všechno. Není z vosku. U Václava Neckáře mi naopak těžce vadilo zesměšňování konkrétního člověka, jehož řeč poznamenala mrtvice. A ještě víc mě zklamala jako Kozubova teď už exfanouška následná neschopnost uznat, že takový výstup může někomu připadat trapný nebo ubohý.

Zase byl jen pohoršený, co si to vůči němu dovolujeme. Aspoň na mě to tak působilo.

Jako bychom měli jen chválit, ovívat ho a sypat Mistrovi pod nohy okvětní lístky, kudy projde.

Nechci samozřejmě ten pověstný vykastrovaný humor, před kterým jsem už varoval a který připomínal i legendární seriál South Park. Klidně černě, drsně, přes všechny možné společenské hranice. Ale když na veřejnost unikne něco hodně přeshraničního, nemůže se divit velké vlně protichůdných reakcí.

Kdyby to aspoň sám tak nerozmatlával.

Téma handicapu samo o sobě nemusí být tabu. Nicméně označovat děti za „degeny“ z komika ještě neudělá hrdinu, který odvážně boří konvence. Pro někoho může být naopak i spratek s přebujelým egem.

Pochybuju, že by Kozub se stejným nadhledem ocenil posměch mířený na vlastní dceru, kdyby prožívala něco těžkého. Každý máme citlivá místa. Tak snad jednou pochopí, jako osoba mimořádně sledovaná a oblíbená, že někdy je méně více.

Štěpán Kozub v 7 pádech Honzy Dědka:

Potlesk není povinný

O žádné zákazy, okleštěný woke humor ani cancel culture mi fakt nejde. A nesouhlas s konkrétním vtipem ze mě snad ještě nedělá vyslance progresivismu. Kozub má právo říct svůj fór. My máme stejné právo označit ho za slabý, necitlivý nebo prostě zaostalý.

Mně by úplně stačilo trochu obyčejné slušnosti a soudnosti. Připustit, že něco nevyšlo, případně vzít zpátečku. Bez sboru někdy až fanatických obránců připravených jak na povel na značkách a bez naznačování, že se kvůli jedné výhradě hroutí svoboda humoru, čímž se herec a bavič furt dokola už trochu únavně zaštiťuje.

A pokud fakt tak moc nezvládne kritiku, jak otevřeně ukazuje, asi bych mu doporučil kontaktovat někoho, kdo by mu s tím pomohl, protože taková nulová míra sebereflexe se vážně moc nevidí.

Největší fiasko letošních Zrádců. Soutěžící zahodili 400 tisíc, pak přišel krutý šok

Související články

Další články

Nejnovější kauzy