Generál Pavel pro eXtra.cz: Rusko by invazí mimořádně utrpělo, Putin chce zpátky Sovětský svaz

V otázce, zda dojde k ruské invazi na Ukrajinu, jste byl doposud spíše skeptický a zastával jste názor, že k ofenzivě nedojde. Změnil jste svůj postoj s ohledem na poslední události?

Zůstávám konzistentní v tom, že říkám, že Rusko má vytvořené všechny podmínky pro to, aby zahájilo ofenzivu v jakýkoliv okamžik. Přesto ale, když se na to dívám z pohledu, co by tím získalo či ztratilo, tak stále ještě nejsem přesvědčen, že otevřená ofenziva je tím nástrojem, který nakonec Rusko použije. Přinesla by velké ztráty na obou stranách, a to nejenom na životech vojáků, ale i životech civilního obyvatelstva, nemluvě o obrovských materiálních škodách. Rusko by mimořádně utrpělo i reputačně, a to nejenom v zahraničí, ale nakonec celá řada občanů by takovou variantu neschvalovala. Pokud chce Rusko dosáhnout cílů, které deklaruje, tak k tomu má mnoho cest, válka je ale pro něj nejhorší možnou variantou.

Co tedy oním tlakem Rusko sleduje?

Mám za to, že to není úplně to, co Rusko říká, a tedy to, že se cítí ohroženo rozšiřováním NATO na východ a vnímá případnou účast Ukrajiny v NATO jako naprosto zásadní ohrožení ruské bezpečnosti. V poslední době se k tomu přidal ještě argument ochrany rusky mluvícího obyvatelstva na východním Donbasu, které tam údajně čelí genocidě. Myslím, že všechny tyto argumenty, jsou prokazatelně buď přehnané, nebo úplně vymyšlené.

ukrajina

Petr Fiala varuje: Jsme krok od války, vidina mírového řešení na Ukrajině mizí

Členství Ukrajiny v NATO totiž Rusko nijak neohrožuje. A pokud se Rusko chce bavit o bezpečnostních zárukách a systému v Evropě, tak to musí být systém, který bude bezpečnost garantovat nejen Rusku, ale všem zemím v regionu včetně Ukrajiny. Pokud se budeme bavit o ochraně obyvatelstva na Donbasu, tak je tam řada jiných cest, než je vojenská intervence, jako například humanitární pomoc či monitorování ze strany různých dalších organizací tak, aby nedocházelo k ohrožení tamního obyvatelstva. Válka je skutečně až tím posledním řešením.

Říkáte, že ty oficiální požadavky nejsou tím, co Rusko skutečně chce. Můžete tedy říct, co si myslíte, že to opravdu je?

Myslím, že prezidentu Putinovi jde o návrat v čase. On by v podstatě rád vrátil Rusko do role Sovětského svazu a ani se tím netají. Už se v minulosti vyjádřil, že zánik SSSR je nejhorší geopolitickou katastrofou 20. století. Zároveň se snaží o to, aby Rusko vždy bylo konzultovaným partnerem na té nejvyšší úrovni, nejlépe tedy na úrovni s Čínou a Spojenými státy. Aby se vrátilo do role globální supervelmoci a zároveň aby se vrátilo do situace, která tady byla před tím, než třeba i naše země vstoupila do NATO. Tedy že by v Evropě fungovaly sféry vlivu, kdy tady mocní určovali pravidla a navzájem se z ruského pohledu vyvažovali tak, aby dosáhli stability ve světě.

Dosáhlo už podle vás Rusko nějakých cílů, které jmenujete?

Tím přístupem, které teď ruské vedení uplatňuje, dosahuje spíše pravého opaku. Na jedné straně mimořádně sjednotilo Západ. Západní země byly dříve k Rusku vstřícnější, ale to, co teď prezident Putin dělá, sjednotilo všechny do jednoho šiku, který souhlasí s tím, že takové situaci je třeba čelit všemi prostředky a je nutné toto odhodlání opravdu dovést do konce. Zároveň sjednotil proti sobě i obyvatelstvo Ukrajiny.

Mnoho Ukrajinců má jako mateřský jazyk ruštinu, na svého východního souseda pohlíží jako na bratrský národ a k Rusku měli vstřícný postoj. To ale nyní přehodnotili. A nejde jen o Ukrajince. Když se teď Putin vůči Ukrajině chová takto agresivně, tak i velkou část Rusů, kteří by jinak byli na jeho straně, popudí, protože ty důsledky dopadnou i na ně. Zároveň nedosáhne ani strategických cílů, protože neoslabí NATO, ale naopak posílí jeho obranu na východním křídle.

Z toho, co říkáte, to trochu vyznívá, že už nyní je eskalace konfliktu pro Rusko prohra...

Tento pojem Rusko vidí nerado, protože od okamžiku, kdy Západ začal zůrazňovat vítězství ve studené válce, tak Rusko to vnímalo jako ponížení a věc, kterou je třeba zvrátit. Mnoho těch snah, ke kterým Rusko s Putinem směřují, spějí k tomu, aby se ten dojem prohry smazal a Rusko se mohlo cítit vítězně. Naším cílem by mělo být, aby se tak nestalo, ale zároveň, aby se necítilo poraženě. To totiž bohužel v ruské mentalitě vede ke snaze dokázat, že to tak není, a to všemi možnými prostředy, i za cenu ozbrojeného konfliktu.

pohotovost

V Doněcku vyhlásili mobilizaci. Ostřeluje nás Ukrajina, tvrdí vůdci povstalců

My bychom se měli v maximální možné míře soustředit na konstruktivní řešení, a nenechat se strhnout do debat o tom, zda Ukrajina má či nemá být členem NATO nebo případně jestli spojenecké jednotky mají být ve stavu jako před rokem '97. Měli bychom se konstruktivně bavit o tom, jak ten bezpečnostní systém nastavit tak, aby poskytoval stejné garance všem, vrátit se k vídeňským jednáním, vrátit se ke smlouvám o konvenčních i jaderných zbraních v Evropě, protože to jsou cesty, jak nastavit vzájemnou rovnováhu, a ne poměřováním, kdo je silnější.

Přesto napětí na Ukrajině v posledních dnech neustále eskaluje. Dá se vůbec odhadnout, co můžeme očekávat?

Můžeme bohužel očekávat úplně všechny možnosti, které má prezident Putin na stole. Od těch, řekněme, nejpřijatelnějších, kdy se celá situace promítne "pouze" do hybridních opatření, až po ten nejhorší scénář, tedy plnohodnotný konflikt. Právě ta šíře nástrojů, které má Putin k dispozici, je neskutečnou výhodou, která mu dopřává moment překvapení. Stále je ale ve hře diplomatické řešení, o čemž svědčí některé, byť ne silné, náznaky. Na to bychom se měli soustředit.

Napětí rozdmýchávají také zprávy takzvaných separatistických republik na východě Ukrajiny, které hlásí útoky ze strany ukrajinské armády. Jsou tato hlášení důvěryhodná?

Ty zprávy chodí z obou stran. V takovém případě se velice těžko dokazuje, kdo má pravdu. Tomu mohlo předejít posílení mise OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, pozn. red.), protože v okamžiku, kdy by docházelo k porušení příměří či Minských dohod, tak by taková porušení byla monitorována, hlášena a zveřejňována. Pak je jasné, kdo koho napadl, kde a jakými zbraněni a dá se o tom dále jednat. V okamžiku, kdy je ta monitorovací činnost omezena, se opravdu velice těžko cokoliv dokazuje a je to spíš součástí propagandy než nějakého objektivního pozorování.

Z pohledu Ukrajiny přitom nedává smysl, s uvážením na ruskou armádu u hranic, aby porušovala Minské dohody...

Přesně tak a právě proto jsou prohlášení Ruska spíše propagandou, která na každého, kdo se nad tím zamyslí, musí působit absurdně. Země, která je ohrožena a rozhodně neusiluje o invazi Ruska, jelikož nemá tak velkou armádu, a která neusiluje ani o vojenské řešení situace v Donbasu, protože moc dobře ví, k jakým ztrátám by to vedlo, tak určitě nebude podnikat kroky, kterými by si uškodila ještě víc. Všechny ty argumenty o tom, jak je Ukrajina agresivní, jak páchá genocidu na části obyvatel Donbasu, je opravdu jen propagandou, která může působit úsměvně, kdyby na jejím konci nebyli mrtví lidé...

Ukrajina

Je válka na spadnutí? NATO se obává, že si Rusko vytváří záminku pro napadení Ukrajiny

Ukrajina v posledních dnech čelí také stupňujícím se kybernetickým útokům, s největší pravděpodobnpostí ze strany Ruska. Pokud není v jeho zájmu válka, proč k oněm útokům dochází?

Už od anexe Krymu jsme měli možnost vidět, že Rusko posiluje v oblasti, kterou nazýváme hybridními hrozbami. Je to soubor opatření, z nichž jenom část je vojenská a zbytek je nevojenský. Spadají do toho mimo jiné i kybernetické útoky, dále dezinformační kampaně, použití neoznačených vojáků, podvratné akce, podpora Rusku nakloněných skupin. To jsou prvky, které tu v minulosti byly, ale Rusko je shromáždilo všechny dohromady a již od Krymu je velice často využívá.

Když se podíváme na to, co se na Ukrajině teď děje, tak uvidíme mnoho těch bodů hybridního válčení. Ať už je to velice intenzivní dezinformační kampaň, nebo podpora proruských skupin na území Ukrajiny či kybernetické útoky. To všechno Rusku umožňuje situaci eskalovat, ale zároveň odmítnout jakoukoliv odpovědnost, za tyto útoky, protože vždycky může tvrdit, že je spáchal někdo jiný nebo že je to jen občanská válka.

Jak konkrétně mohou kybernetické útoky Ukrajině ublížit?

Tím primárním cílem je destabilizovat zemi. Když uděláte koordinovaný kybernetický útok na vládní organizace, na nemocnice, distribuce energií, dopravní uzly, tak to samozřejmě tu zemi hodně rozkolísá. Přestanou fungovat některé služby, minimálně to ztíží řízení země v období krize a samozřejmě to také znesnadní zemi fungovat při podpoře občanů. To pak může vést až k situaci, kdy padne vláda, a pokud by do toho zároveň padla některá vojenská opatření, může dojít k rozkladu zevnitř. S tlakem zvenčí se pak může Rusku podařit dosáhnout svého s mnohem menším použitím vojenských nástrojů.

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad