Trendy tagy Čauky lidi MasterChef Česko 2021 SuperStar 2021 Volby 2021 StarDance 2021

Nejnovější kauzy

František Nedvěd o smrti otce: Rakovina byla nakonec úplně všude, dojemný poslední okamžik

František Nedvěd mladší jako by tátovi z oka vypadl.
Zdroj: Showpix, Profimedia.cz
+ Dalších 7 fotografií
ROZHOVOR

V neděli k večeru svět navždy opustil country zpěvák František Nedvěd (†73). Jaké byly jeho poslední chvíle? A jak ztrátu milovaného táty snáší jeho starší syn, František Nedvěd mladší (47), který jako by tátovi z oka vypadl a jenž musel být před sedmi lety hospitalizovaný kvůli psychickým potížím? Pro čtenáře eXtra.cz to prozradil v exkluzivním rozhovoru.

František Nedvěd mladší: Rakovina už byla všude

„Letos se mu vrátila rakovina plic, měl to už i na játrech a všude. Jeho smrt si pořád neuvědomuju,“ řekl eXtra.cz František Nedvěd mladší.

Františku, upřímnou soustrast. Jak to zvládáte?

„Díky. Dá se říci, že svým způsobem docela dobře. Je to ale jako na houpačce. Včera jsme měli koncert ve Valašském Meziříčí, tam jsem se poslední písničkou U nebeských bran odboural. Táta ji měl rád, taky s ní končil koncerty. A lidé asi pět minut skandovali a tleskali. Bylo to silné.“

Otec miloval tenis a měl u domu kurt. Do kdy vůbec mohl hrát?

„Ke konci už to nešlo. Přestal asi před pěti nebo šesti lety. Zdraví měl docela špatné. Zlobila ho například cukrovka a podobně.“

Váš bratr Vojta vzpomínal, že se tatínkovi rakovina vrátila několikrát…

„Nejdřív měl rakovinu močového měchýře, to mu vyléčili. Pak přišly plíce a letos se mu to vrátilo, měl to už i na játrech a všude.“

Už před čtrnácti lety mi říkal, že jako muzikant má strašnou životosprávu, především stravu, ale že to jinak nejde.

„Přesně tak. Nejhorší byly návraty z koncertů. Vždy se zastavovali na dálnici v hospodách a motorestech. Mají to tak všichni muzikanti.“

Poslední chvíle

Kdy jste s tatínkem naposled mluvil?

„Naposledy jsme za ním byli vpodvečer v neděli, těsně předtím, než odešel.“

Asi nikdy nezapomenete na to, co jste si naposledy řekli, že?

„To nezapomenu. Vzal jsem ho za ruku a povídal jsem mu, že ho mám rád. Nepředpokládal jsem, že by byl konec, říkal jsem mu, že se objevím zase o den později, na to mi zmáčkl ruku, že rozumí.“

Tušil jste, že se blíží konec, nebo jste věřil, že to otec překoná?

„Do poslední chvíle jsem byl přesvědčený o tom, že to dá. I když mi máma řekla diagnózu s tím, jak je to špatný, myslel jsem, že to není vůbec možné. Táta normálně komunikoval a fungoval. V pátek jsem mu nesl ovoce, dával jsem mu meloun, který mu upadl na zem, tak jsem mu ho podal zpátky. Ale komunikoval normálně, i když byl už pod opiáty. Pak to bylo rychlé. Druhý den se zhoršil a už jen ležel a třetí den dostal i kyslík.“

Psychika

Co vám táta předal?

„Hlavně mi daroval život. To je nejvíc. Pak samozřejmě muzikantské vlohy. Ale nikdy nás do ničeho netlačil, nijak nás neovlivňoval. Pro nás s bráchou to přišlo samo. V chatě byly všude kytary, tak nás to začalo bavit.“

Taky vám pomohl ve vašem nejhorším období v roce 2007, kdy jste skončil na psychiatrii.

„Určitě. Ale to při mně stála celá rodina. Moc mi pomohla.“

Máte ještě někdy recidivy?

„Občas se to stane. Mám to dané, jak to je. Teď se to trochu zhoršilo tátovou smrtí, ale neřekl bych, že to je něco dramatického. Když mi máma volala, že táta odešel, tak to se mnou v tu chvíli vlastně nic neudělalo. Pořád jsem si to neuvědomoval. Stále jsem čekal, že jako vždy zase přijede z hraní domů, sedne si s námi na terasu, a ono nic. Druhý den to na mě dolehlo víc, ale dnes si říkám, že je prostě pryč, že odjel hrát.“

Tak držím palce, ať to ustojíte.

„Co se psychiky týče, držím se. Jediné, co mě dokáže rozčílit do nepříčetna, to je křivda. To jsem pak běsnej. Několikrát se mi stalo i to, že jsem po člověku, který mi ji způsobil, i vystartoval. Nespravedlnost mě drtí. Jinak je to v pořádku. Docházím k paní doktorce, beru antidepresiva, a když se to zhorší, přidám si dávku. Od lékařky vím, že takhle je to v pořádku.“

Související články

Další články