Divák se musí s hvězdami reality show identifikovat, což by rád
udělal, kdyby se v nich vyznal a nebylo jich čtyřiatřicet, z nichž
některé soutěží, některé jsou jen jako hosté, u některých se ukáže
až časem, že soutěží, u některých až časem, že nesoutěží, a
u některých, že sice jako soutěžily, ale ve skutečnosti
nesoutěží.
Divák v Duelu pošle někomu hlas, protože mu fandí nebo proto, že si
přeje, aby vypadl jeho sok, který je dle diváka kokot. Tím, že imbecilní
vedení show po několika týdnech vypadlíka do Vily vrátí, dělá televize
kokota z diváka a ten je fakt za kokota nerad.
Divákovi nevadí lehký chaos a anarchie, ale má rád jasno a přesně
daná pravidla. Ve VyVolených nejen že neměl ani jedno, ale navíc tušil,
že v celém systému soutěže už se nevyzná ani samotná televize, která
ji vysílá, což je ještě smutnější než Vladkovy vzpomínky na drsné
dětství, a to je co říct!
Divák pošle esemesku, proč ne, ale musí mít pocit, že ta má nějaký
smysl, který ztrácí ve chvíli, kdy je každému jasné, že o tom, kdo
rozhoduje, kolik kdo dostal SMS, evidentně nerozhoduje divák, který by
VyVoleným v této věci nevěřil, i kdyby u toho počítače, co to
vyhodnocuje, sedělo deset státních notářů. Divák tak nejenže nepošle
SMS, ale příště už se ani nedívá, zatímco Prima mezitím vrací do Vily
někoho, kdo měl vypadnout, aby bylo veselo a divák, který už je jinde a
nikdy se nevrátí, se díval dál.
Reality show může být přehnaně kontroverzní, může být blbá, může
být dobrá, ale nepřehledná, může být skoro jakákoli, jen nemůže být
směšná. Směšná tak, že z ní mají srandu nejen diváci a „zapšklí
novináři v žoldu Novy“ (jak je zván autor tohoto textu), ale dělají si
z ní prdel už i novináři, kteří o ní musejí psát hezky, protože tu
je barterová dohoda s Primou. Taková reality show je na ručník. Který
mimochodem právě házejí do ringu VyVolení. Co bude dál, těžko říct,
ale kuloáry jde zvěst, že se chystá dvojka Hotelu Paradise…