Bota jménem Melichar baví velké i malé diváky už pětatřicet let. Vznik snímku byl ale dost komplikovaný – nikdo o něj totiž neměl zájem.

Když se na Barrandově rozhodovalo, kdo bude film pro děti natáčet, žádný z režisérů se k tomu nehlásil. Nakonec se ale objevil tehdy mladičký a začínající filmař Zdeněk Troška, kterému vlastně za vznik rodinné komedie vděčíme.

„Platí, že filmař má tři nepřátele: děti, zvířata a sníh. A když se objevil scénář, který byl jen o dětech a kde má hrát celá škola, nikomu se pochopitelně nechtělo. A protože jsem všechny tyto tři nepřátelské elementy zažil už při natáčení filmu Krakonoš a lyžníci, kde jsem pracoval ještě jako asistent u režisérky Věry Plívové Šimkové, tak jsem se až tak nebál,“ prozradil Troška. A tak natáčení snímku, který tehdy odmítlo pět režisérů, mohlo začít.

Zdeněk Troška se tehdy snažil vymyslet, jak nejlépe s dětmi pracovat. Nakonec zvítězilo rozhodnutí, že jej nesmí brát jako autoritu, ale jako sobě rovného, aby ztratily zábrany a nestyděly se před kamerou. Vymýšlel s nimi proto různé lumpárny a snažil se vrátit se zpět do dětských let. A recept zafungoval. Celovečerní Troškův debut sklidil u diváků velký úspěch a kromě toho získal celkem devatenáct ocenění – jak doma, tak i ve světě.