Mladí absolventi ekonomie měli velký sen – nasednout do Tatry 87, vyrazit do Afriky a objet svět. Při jejich odjezdu v Praze se s nimi loučilo jen pár známých a přátel. Když se vraceli zpět, mávaly jim davy.

Cesta Zikmunda a Hanzelky vedla přes Afriku – přejeli Núbijskou poušť, vystoupali na Kilimandžáro, z Kapského města přepluli do Argentiny a vypravili se na pouť po Jižní a Střední Americe. Za tři a půl roku projeli celkem 44 zemí, urazili 111 tisíc kilometrů, pořídili 10 tisíc fotografií a natočili 11 kilometrů filmu. Výraznou měrou navíc pomohli propagovat kopřivnickou Tatru.

„Do Afriky jsme vyrazili jako mladí kluci, 26 a půl a 28 let nám bylo, a byli jsme plní touhy poznávat svět, zvlášť po tom protektorátním dlouhodobém vězení, a myslím, že jsme dost pilně pracovali jako ekonomové. První cesta stála asi 20 tisíc dolarů, které jsme si samozřejmě koupili my. Tehdy byl dolar za padesát korun, stipendium nám na počátku pomohlo, pak jsme to všechno vrátili. Ale za těch 20 tisíc dolarů jsme získali pro Československo během cesty, jenom do jejího skončení, 3 200 000 dolarů,“ uvedl v jednom z rozhovorů Hanzelka.

Svou cestu dvojice mapovala v reportážích a také v knihách. Vůz, kterým objeli svět, havaroval a zůstal v Libyi. Další automobil, jímž absolvovali většinu cesty, pak v roce 1959 Hanzelka věnoval technickému muzeu.

Druhá cesta, kterou přátelé podnikli, směřovala do Asie a Oceánie. Jejím výsledkem bylo několik cestopisů a také dokument známý pod názvem Zvláštní zpráva č. 4, která kriticky hodnotila stav sovětského hospodářství. Československý režim se kvůli tomu snažil dvojici vymazat z historie, ale naštěstí se mu to nepodařilo.