Trendy tagy Čauky lidi Hubnete s nami Co ste hasiči Tokio 2020

Nejnovější kauzy

Extra Host Katarína Knechtová o silném zážitku z potápění: Rozplakala jsem se v masce

Extra Host

Slovenská zpěvačka, skladatelka, textařka a kytaristka Katarína Knechtová se do povědomí českých posluchačů dostala jako porotkyně oblíbené soutěže Česko Slovenská Superstar, kde po boku Habery, Cristovaa a Rupperta hodnotila zpěv poteciálních talentů. Kromě toho napsala píseň Zpomal, která se stal hitem století.

Zpěvačka Katarína Knechtová se do povědomí českých diváků sice dostala až jako porotkyně soutěže Česko Slovenská Superstar, ale u našich sousedů byla slavná už dávno předtím. Katarína od roku 1999 vystupovala se skupinou Peha, za což získala i ocenění Objev roku. V roce 2001 obdržela cenu Aurel v kategorii nejlepší zpěvačka a tuto cenu potvrdila znovu roku 2005.

V roce 2018 se do krásné zpěvačky zbláznila i Česká republika v čele se soutěžícím Superstar Petrem Borkovcem, se kterým zpěvačka prožila krátký a ne příliš příjemný románek, na který nerada vzpomíná. Od porotcování v soutěži si našla své místo i na české hudební scéně, proto nás potěšilo, že si udělala čas na online přenos a přijala pozvání do talk show Extra Host, kde ji vyzpovídala Eva Decastelo.

Mým dnešním Extra Hostem je úžasná zpěvačka Katarína Knechtová. Moc děkuji a zdravím, pravděpodobně na Slovensko, že?

Ano velmi správně a zdravím tedy do Čech a všechny, kteří se na nás teď dívají a budou nás i poslouchat.

Já vidím vzadu za vámi krásnou velkou knihovnu. Prozradíte mi, jaký typ knih máte ráda?

Já mám velmi mnoho designových a takových uměleckých fotografií, mám tu takovou speciální edici o planetě Zemi, zvířata, Universum, Dějiny umění. Obrovskou knihu o Michelangelovi o Basquiatovi. Potom nějaké knihy o designu atak…

Jedna moje kamarádka s vámi kdysi dávno dělala rozhovor a říkala, že z vás měla dojem, že kdybyste nebyla zpěvačka, že byste klidně mohla navrhovat interiéry.

No, já si to zas tak úplně nemyslím. Myslím si, že mám takový… Že mám cit pro umění, pro věci, ale je to spíš tím s jakými lidmi se potkávám. Jelikož v mém okolí je mnoho šikovných lidí, kteří mají oko. Jedna z mých nejlepších přítelkyň je také architekta, velmi známá. A také architekti další, kteří jsou oceňováni. Takže myslím si, že jsem pod takovým dobrým vlivem asi.

Jedním z vašich snů kromě zpěvu bylo potápění. Už se vám to splnilo?

Představte si, že mám normálně absolvovaný potápěčský kurz. Dokonce mám i průkaz a potápěla jsem se v některých koutech světa. Přiznávám, ale dokonce poslední ponor, který byl pro mě velmi smutný, to jsem se rozplakala normálně v masce. Byl v Chorvatsku, byly to asi čtyři roky zpátky. Tam jsem si uvědomila, že těch ryb v tom moři je opravdu míň. A šli jsme na ponor kvůli tomu, abychom viděli nějaké zajímavé druhy atd. A když jsme se vynořili, tak reagovali lidé, kteří se potápějí pravidelně, že ten stav je opravdu velmi špatný. Bylo mi velmi smutno, protože opravdu, když jste v moři a očekáváte, že budou všude ryby a najednou zjistíte, že je tam sem tam nějaká rybička a že je to prosté špatné.

Tak, teď si to trošku uděláme hezké. Kdysi jste se zmínila, že se vám líbí, jak zpívá Lenka Dusilová. Neuvažujete nad společnou písní?

No, tyto pokusy už byly kdysi dávno. Když Lenka byla, myslím si ještě v takových začátcích. Teda v začátcích, přiznám se, že ona byla takový hnací motor, když já jsem začínala zpívat v kapele Peha, protože my jsme se byli podívat na koncertě Lucie, kde ona tehdy zpívala vokály a já jsem z ní úplně odpadla a říkala jsem si: I já chci stát jednou na takovém podiu a chci zpívat. No a potom jsme se potkaly a myslím, že měla období, že se hledala svým způsobem. A tehdy nám to nevyšlo a myslím si, že teď bych se asi i v určitém smyslu bála jí oslovit na něco takového. I když člověk nikdy neví, protože ona je žánrově, tak odlišná oproti mně, že kdo ví, jestli by se to podařilo. V každém případě, musím říct, že ji jako muzikantku obdivuji a uznávám. A teď ji velmi fandím, protože vím, že má nominaci a to album, které vydala poslední je skvělé. Možná se jednou rozhodnu a napíšu jí.

Když jsme u toho alba. Jak jste na tom aktuálně vy, s přípravou?

No, pravda je taková, že jsem vydala album v říjnu, což je desátý měsíc roku 2020. V nejhorší pandemické situaci. A přiznám se, že mi bylo trošku líto, že teda. Měla jsem, uvažovala jsem, že teda počkám, až se všechno uvolní, aby se s tím dalo naplno pracovat atd. Pak jsem si to rozmyslela, že nebudu čekat, že i lidé potřebují dostat něco pozitivního do svých životů, když jsou zavření a možná, že jim to album udělá radost. A na druhé straně to byla tak nestandartní situace, že… Představte si čtyři roky práce, kopec energie, peněz a nebylo to kde zúročit prostě. Od té doby se nehrálo. Já jako muzikant nemám ani zpětnou vazbu, protože… Jasně, že pár lidí napíše, že super album a tak… Víceméně se nic okolo toho neudálo, takže momentálně je to takové a tak. Já věřím, že když se teď všechno uvolní, tak to album vlastně budu moci nějakým způsobem odprezentovat. A musím říci, že mě velmi potěšila nominace na Anděla, která přišla od vás, protože to s tím… Jako by mě lidé z České republiky, jako objali, že jsou rádi, že to album vyšlo a to mě skutečně potěšilo a jsem za to nesmírně vděčná.

Vy sama máte jako jednu z nejmilejších vlastností, které uznáváte, upřímnost. Jak těžké je být upřímná?

Je to velmi těžké, jelikož… Já někdy… Já si uvědomuji, že ve svém projevu, jsem upřímná , ale někdy, ne úplně společensky přijatelná. Tak mě lidé znají, prostě někdy, co na srdci to na jazyku. Takže ten můj humor a vůbec ten můj způsob, je někdy, jak jsem upřímná, je problémový. Takže musím hledat ten vhodný způsob, jak to hledat. Druhá věc je, že lidé tu upřímnost až tak nemají v lásce, ale to neměli a nikdy mít nebudou. Takže člověk získává věkem asi i zkušenost, kdo si jeho upřímnost zaslouží a kdo si ji nezaslouží.

Jaké to vlastně je, dospívat a prožívat tu pubertu a vlastně všem na očích?

To je velmi pěkná otázka. Dodnes nevím, jak jsem to vůbec zvládla, protože, opravdu to bylo náročné, hlavně s tou popularitou, protože člověk to vnímá jinak dnes a jinak když má těch 20., 25. let a najednou si nemůžeš koupit rohlíky v potravinách, protože tam všichni ztichnou. Takže já už ani nevím. Já si myslím, že to byl takový nějaký scénář nebo… Myslím si, že bez podpory nejbližších, bez zázemí rodinného, které jsem měla a mám dodnes úžasné. A bez pomoci některých lékařů, by to vlastně nešlo.

Je třeba problém nebo byl pro vás problém si říci o tu pomoc? Přiznává se to lehko, že potřebujete?

Pro mě to nebyl problém, spíš byl problém najít člověka, který by to dokázal, správně odhadnout a který by mi opravdu dokázal pomoci. Víš, protože je jiné, když vás někdo dokáže poslechnout a pokusí se vám nějakým způsobem domluvit a je jiné, když vám někdo naordinuje, léky po kterých chodíte jako mumie. Takže to bylo spíš o tom, narazit na správného člověka, který trošku rozumí tomu životnímu stylu, který se trošku umí ptát na věci, které souvisí… Že to umí oddělit a říct: ano to je děvče, které ví a je vyhořelé a toto je práce, kterou dělá a toto je člověk a tím je …. A to je obrovský rozdíl, ano, když se na to dokáže podívat člověk na to.

Píseň Zpomal, kterou já naprosto miluju a vlastně pokaždé, když ji slyším, tak mám pocit, že ji slyším znovu a znovu. Tak prý vznikla za deset minut v dětském pokojíčku. A tady v Česku se nakonec stala hitem století.

No to je, to jsou prostě neuvěřitelné věci, které se prostě nějak stanou. Ano je to tak, já si pamatuju, když jsme točili s Pehou, naše společné album a v podstatě to už bylo, to už bylo… Ty vztahy byly takové na hraně. A víceméně my, jsme se v tom studiu vůbec nepotkávali, každý si nahrával svoje party sám a je zvláštní, že vlastně paradoxně tohle bylo naše nejúspěšnější album a, a že vlastně, ale já si pamatuju, že jsem přišla večer do studia a už byl večer a víceméně všechen materiál už byl uzavřený, už jsme neměli ani nějakou ambici udělat nějaké další písničky a tak jsem si sedla za klavír a udělala jsem tu píseň. A když jsem donesla do studia tuhle píseň a všem se líbila, tak to zkusíme s klavírem a to můžeme to nechat úplně minimalistické a od té doby vlastně, já si pamatuju, že jsme se to snažili dát jako do České republiky jako singl tak, tehdejší nějaký ten člověk z Universalu… Říkal, že to neexistuje, aby to hráli, protože tam nejsou kytary a je to takové divné, nikdo tomu nebude rozumět, takže jsme ani nečekali, že by to mohlo mít nějaký úspěch nebo… Takové to bylo: Rozkaz zněl jasně! Takže a nakonec to byl šílený hit, a když jsem se dozvěděla nakonec, že to byl hit století, tak jsem normálně spadla na zadek, takže to je… A já to dodnes cítím, že to je a opravdu, když hrajeme s kapelou a na festivalech, tak najednou jste všichni Slováci, tam u vás.

Tak hej! S hudbou jste v jeden okamžik chtěla skončit a přišla Bathoryčka, další obrovský hit. Nakoplo vás to zpět?

No, to jste řekla doslova, protože vlastně, když jsem zvažovala Bathoryčku to jsem byla jednou nohou, jako, že končím s Pehou, končím s hudbou. A tehdy jako, že manažer, to byli Jakubiskovi… Písničku k filmu Bathory složilo to děvčátko, co udělalo, Zpomal. Zpomal mě vlastně a já jsem a konečně mi vesmír hodil kost, a že jsem udělala něco zajímavé. A nakonec se stalo, co se stalo. A ta píseň to vrátila k té muzice zpět. To ještě neskončilo a budeš pracovat….

Protože jako milovnice a velká fanynka kapely Depeche Mode. Nemohu nezmínit vaší spolupráci s Christianem Eignerem, prostě, to mi přijde úplně neuvěřitelný, že jste měla tu šanci s ním spolupracovat a to ne jednou. Jaké to je?

No jako. To je jako z pohádky splněný sen. Já jsem dostala k narozeninám CD, sólový projekt a jsem Depechačka, takže si asi rozumíme, takže všechna alba doma naposlouchaná a najednou sólový projekt s jedním z těch interpretů. A jedno z těch CD, které jsem dostala, byl právě Christian Eigner a jeho Recovery s jeho zpěvačkou. Já jsem se do toho alba tak zamilovala, že jsem si řekla, že kurník šopa, to chci i já, aby takový člověk produkoval moje album. A když jsem byla na sólovce už teda, že jsem začala dělat svoje věci, tak jsem mu posílala dema a oni odmítali, odmítali, odmítali. To taky zkuste, jako že ještě, pracujte na sobě ano nám sem chodí 80 nahrávek denně. A z ničeho nic jednoho dne, přišel e-mail, že teda se jim to líbí a že on si to umí představit a že teda pojďme do toho. Tehdy já jsem si ohryzala všechny nehty, jeli jsme za ním do Rakouska představit se, dohodnout se. Nevím, jestli ze mě vypadli jako tři věty nebo čtyři jelikož jsem na něho zírala jak na svatý obrázek. No, ale tdtdtdtdtdtd, přetáčíme dopředu a byla tam fantastická spolupráce. To první sólové album, teda druhé, které jsem s Christianem dělala celý. To jsme ještě fungovali na té bázi, že producent, zpěvačka. V životě jsem nebyla víc připravená jako do jeho studia, ale tak moc jsem se naučila a vzniklo mezi námi velmi krásné pouto, si myslím a i přátelský vztah. A dokonce občas někdy napíše, jak se mám, co je nového a vyměníme si mejly atd. Vlastně od té doby se mnou spolupracuje a na každé album se vždycky těší a je zvědavý co zase dělám. Normálně si upřímně říkáme věci, já jsem vždycky zvědavá na jeho názor, takže já jsem za tu spolupráci vděčná jelikož mě to velmi posunulo jako muzikanta dál.

Poprosím o jednu věc na závěr. Jaká je Katarína Knechtová?

Je velmi temperamentní, je to myslím si, že šikovná muzikantka. Myslím si, že je dobrý člověk, velmi empatický, velmi citlivý a je to člověk, který se velmi těší na svoje fanoušky. Zdravím vás všechny do České republiky, na Moravu všude. A mám vás velmi ráda. Mám ráda váš národ, mám ráda vaší kulturu. Jste jiní, jste specifický. Máte zajímavý jazyk, smysl pro humor a fantastické pivo.

Celý rozhovor se zpěvačkou Katarínou Knechtovou si poslechněte v úvodním videu.


Další hosté pořadu Extra Host ➔





Související články

Další články