Exkluzivní rozhovor s Vladimírem Růžičkou: Promluvil o těžkých začátcích i dalším dítěti

Trénujete klub Hradce Králové. Věříte, že byste mohli získat prvenství v extralize?

Když někde trénuji, tak do toho jdu s tím, že chci vyhrávat. Mužstvo má svou sílu a věřím, že i když se momentálně nepohybujeme v tabulce, kde bychom chtěli, pokusíme se o něco, abychom se dostali výš.

Jak bylo těžké opouštět tým v Chomutově, když vám sdělili, že nemají ambice na extraligu?

To bylo hodně těžké. Sdělili mi to v květnu a věděl jsem, že když smlouvu přeruším, budu do listopadu čekat... Takže to nebylo ideální období. Celý život jsem dělal hokej, od roku 2000 jako trenér a nejdelší pauzu jsem měl asi čtrnáct dnů. Na druhou stranu vznikl čas pro rodinu a věnoval jsem se jí.

Nakonec nabídka na angažmá do Hradce přišla...

A hodně mě potěšila.

Co pro vás město Chomutov, kde máte vybudované zázemí, znamená?

Chomutov je pro mě hodně významné město. Máme tam svůj domov.

Jako kapitán jste dovedl český tým k vítězství na olympijském turnaji v roce 1998 v Naganu. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Je to už hodně let. Občas mi někdo z fanoušků to období připomene. Už to tolik neprožívám, je to dlouhá doba, na kterou se ale zapomenout určitě nedá (směje se).

Jaké vlastně byly vaše hokejové začátky - kdy jste se pro hokej rozhodl?

Bylo mi pět let, když jsem začal s hokejem, ke kterému mě přivedl otec. Nejtěžší pro mě tehdy bylo bruslení, v tom jsou začátky mnohdy těžké. Ale obecně právě bruslení je hodně důležité.

Řadíte se k obrovským srdcařům, zajímá mě, jaký jste byl jako kluk? Byl jste ve škole jedničkář nebo čtyřkař, byl jste průšvihář?

Jedničkář jsem určitě nebyl, spíš takový průměr. Učení mi šlo normálně, nic světoborného, ale zvládal jsem to. Vždycky mi říkal otec, hlavně nenos poznámky, že když nejsem žádný Einstein, tak ať alespoň ve škole nezlobím. Takže ze školy jsem ani poznámky nějak výrazně neměl.

Po revoluci jste byl prvním hráčem, který odešel do Ameriky. Prvním týmem, za který jste nastoupil, byl Edmonton Oilers. Vzpomínáte někdy na to období, co v něm bylo pro vás nejobtížnější?

Když jsem šel hrát do NHL, tak jsem neuměl anglicky, protože v době, kdy jsem chodil do školy, jsme se učili rusky. Angličtina byla pro mě něco nového a zároveň hodně těžkého. Než jsem se naučil, tak mi to trvalo déle. Pomohlo mi, když mě po první sezóně vyměnili do Bostonu, kde nebyl žádný Čech, a tím mi učení šlo rychleji.

Máte krásnou rodinu - skvělou manželku, krásnou dceru. Co pro vás rodina znamená?

Na to, aby člověk mohl dělat dobrou práci, byl psychicky v klidu, tak rodina a zázemí jsou hodně důležité. Pro mě je rodina velmi důležitá a já jsem rád, že mi je manželka i dcera velkou oporou...

Plánujete se ještě rozrůst, Maruška to nevyloučila...

Neplánujeme to, ale když to přijde, určitě se tomu nebudeme bránit (směje se).

Dceru už máte, když by manželka otěhotněla, chtěl byste ještě jednu holčičku nebo spíš kluka?

Pokud by se to stalo... Jak říkáte, holčičku už máme, tak asi kdyby to byl kluk, uvítám to.

Sledujte portál eXtra.cz. Druhou část rozhovoru o Vánocích a rodině si můžete přečíst ZDE: Slova o Jaromíru Jágrovi, rodině a Vánocích: Vladimír Růžička promluvil pro eXtra

+ Dalších 7 fotografií

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní