EXKLUZIVNĚ! Poslední slova Jiřího Pomeje (†54): Cítil se jako mimino a VELICE TRPĚL

Pavle Pásku, kdy jste se s Jirkou viděl naposledy?

„V neděli odpoledne. Měl jsem to k Jirkovi do špitálu dvacet minut autem, tak jsem za ním jezdil obden. Střídali jsme se s rodinou.“

Kdo všechno za ním chodil? Měl hodně návštěv?

„Chtělo za ním hodně lidí, ale domluvilo se, že Pomíka (†54) budou moci navštěvovat jen táta s mámou a ségrou a ještě bratranec. Plus já.“

Vybavujete si jeho poslední slova?

„On moc nemluvil. Spíš jsme komunikovali tak, že něco napsal na papír a já mu na to normálně odpověděl. Vím, že před rozloučením mi psal, že doufá, že druhý díl seriálu Kameňák bude stejná kravina, jako ten první díl. A přísahám vám, že si nedělám nějakou zoufalou reklamu, přesně tohle jsme probírali, že to má u diváků zase i po tolikáté úspěch. Měl radost, že se to líbí. Taky říkal, že se těší, až ho v úterý odpojí od nějakého uklidňovacího přístroje.“

Prosím?

„Nejsem doktor, nevím přesně, co to bylo, ale měl krátce po chirurgickém zákroku a strašně ho to bolelo. Snad mu dělali něco na tom krku, kam se zase vrátila rakovina. Ale jinak tvrdil, že mu ten přístroj vlastně pomáhá a že se cítí jako čerstvě narozené miminko.“

Jak jste se s ním rozloučil?

„Ve dveřích jsem mu říkal, že bude jako můj vlastní Voskovec. Ten si s Werichem po komunistickém puči taky mohl jen posílat dopisy. Smál se. Tu návštěvu jsme celou prochechtali.“

Víte, co bylo příčinou jeho úmrtí

„Netuším. Ale asi šlo o selhání organismu. Ještě v neděli na mě působil naprosto v pohodě. Samozřejmě, dost výrazně kvůli rakovině zhubl, ale vůbec nevypadal na smrt nemocný. V pondělí odpoledne mi ale volal jeho táta, že Jirkovi se bohužel přitížilo, museli ho uvést do umělého spánku a že se musíme připravit na nejhorší. Odmítal jsem si to ale připustit.“

Přátelství nad lásku

Bohužel v úterý se ta prognóza vyplnila.

„Strašně mě to sebralo. A to jsem věděl, že s tím musím počítat. Jenže to nejde. My byli parťáci hrozně let. Řada lidí mi říkala, že nechápe, co nás k sobě táhne. I když přišly i chvíle, kdy jsme byli pohádaní nebo mě Jiřin něčím zklamal, ale přátelství je v životě kolikrát silnější než láska. Rozuměli jsme si.“

Podle mě jste Jirkovi prodloužil život minimálně o deset let. Mnohokrát jste mu zachránil krk. Nebýt vás, už tu nebyl dávno.

„Hlavně ze mě nedělejte Matku Terezu. A proboha neřešte jako vždycky peníze, co jsem do něj měl investovat. Byli jsme kámoši.“

Jak jste se vlastně poznali?

„Zrovna se mi vybavilo, že poprvé jsme se v devadesátých letech potkali v Discolandu Ivana Jonáka. Já měl kolem sebe spoustu holek, on taky, každý jsme seděli na jedné straně klubu. Sblížili jsme se ale až o pár let později. Fakt mi bude chybět…“

Už víte, jak to bude s pohřbem?

„Ten je zcela v režii rodiny. Zatím nemám žádné informace. Ani netuším, jestli vůbec bude v Praze.“

+ Dalších 23 fotografií

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní