Evě Michalákové zbyly oči pro pláč: Ve sporu o odebrané syny neuspěla

Norská sociální služba rozhodla o odebrání dětí českým manželům Michalákovým a o jejich umístění do přechodné pěstounské péče 18. května 2011. Eva a Josef Michalákovi se v Norsku usadili po svatbě v roce 2005, manžel zde již dříve žil. V roce 2005 se jim narodil Denis, v roce 2008 David. Všichni mají české občanství. Důvodem opatření úřadu bylo podezření z mateřské školy, že otec syny sexuálně zneužívá. Policie začala vyšetřovat otce i matku, podezření se ale nepotvrdilo, případ byl v lednu 2013 odložen. Manželé se později rozvedli, Michalák se k případu dětí na rozdíl od exmanželky vyjadřoval jen vzácně.

Od února 2012 bratři žijí každý v jiné pěstounské rodině, na podzim 2015 pak norské úřady zbavily matku rodičovských práv. Kontakt rodičů s oběma dětmi byl už od odebrání velmi omezen, zpočátku Michaláková mohla vídat syny každý týden, později jí norské úřady povolily kontakt čtyřikrát ročně, a to pod dohledem se zákazem mluvit česky. Od března 2013 se s chlapci mohla vídat dvakrát ročně po dvou hodinách, později ale kontakty ustaly docela. Před šesti lety pak norské soudy potvrdily rozhodnutí úřadů o ztrátě rodičovských práv Michalákové. Verdikt v lednu 2017 potvrdil i nejvyšší soud v Oslu.

Evo, nechte už své děti být. Synové Michalákové si vymýšlejí důvody, proč nevidět mámu

O případu bratrů Michalákových se v českých médiích poprvé psalo na jaře 2013, zhruba dva roky poté, co byli bratři rodičům odebráni. O rok později se kauza poté, co kvůli ní byl ve Sněmovně interpelován tehdejší premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), stala jedním z důležitých témat veřejné diskuse. O věc se začali zajímat i čeští politici (naopak norská strana nechtěla s odvoláním na zájem dětí případ komentovat), výrazně se do ní zapojila například někdejší poslankyně TOP 09 a nynější nezávislá senátorka Jitka Chalánková nebo lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský.

Do případu vstoupil také prezident Miloš Zeman, osobní angažmá nabídl již v prosinci 2014. V únoru 2015 Zeman přirovnal norskou sociální službu Barnevernet k nacistickému programu Lebensborn. Výroky označil za hyperbolu, přesto je norské úřady označily za "nerozumné". V červnu téhož roku se prezident obrátil na norského krále Haralda V. se žádostí, aby se zasadil o vyřešení kauzy s ohledem na zájem dětí. V roce 2015 pak prezident kvůli případu zrušil pozvání norské velvyslankyně na hradní akce spojené s oslavami 28. října.

Případem se zabývala také vláda premiéra Sobotky, která prostřednictvím ministerstva zahraničí odeslala Norsku několik diplomatických nót. Předseda vlády pak o bratrech několikrát komunikoval s premiérkou Norska, na osudy bratrů to ale nemělo přímý vliv. Norské velvyslanectví a norské úřady se k případu příliš nevyjadřovaly, ambasáda nicméně napsala, že sdělovací prostředky nemusí představovat věc "na základě všech relevantních informací" a norské úřady kvůli mlčenlivosti nemohou "reagovat na nesprávná tvrzení".

Případu se věnují i česká a evropská justice. V září 2017 se Eva Michaláková obrátila na Evropský soud pro lidská práva (ESLP) se stížností na Norsko, které podle ní "svým postupem porušilo naše právo na rodinný život, nejen kvůli samotnému odebrání, ale kvůli znemožnění kontaktu s dětmi a odebrání rodičovských práv". Nyní ESPL její stížnost odmítl, Norsko podle tribunálu právo na rodinný život neporušilo, norský soud totiž dostatečně zdůvodnil, proč nesmí syny vídat.

Loni v lednu padl ve věci rozsudek u okresního soudu v Hodoníně, který se po opakovaných neshodách s odvolacím Krajským soudem v Brně zabýval norskými rozsudky a úpravou péče o děti po rozvodu manželů Michalákových. Hodonínský soud nakonec formálně svěřil děti do péče Evy Michalákové, na faktický stav to ale nemá vliv, chlapci zůstávají v Norsku a současné místo pobytu dětí a další informace o nich norské úřady tají.

Co dnes dělá Michaláková

"Jsem si samozřejmě vědoma toho, že děti jsou dlouho v péči pěstounů a že na ně určité pouto vzniklo, takže přestěhovat děti okamžitě do mé péče nehodlám. Doufám aspoň, že mi budou dovoleny návštěvy. Samozřejmě bude nutná také spolupráce psychologa. Já se nemíním dětem násilně vlomit do života," uvedla Michaláková (nyní žije v Norsku poblíž Bodø s přítelem a jeho dcerou, pracuje ve školce s dětmi do šesti let) k rozsudku, po kterém její zmocněnkyně Chalánková řekla, že se český "soud jednoznačně postavil na stranu matky".

Případ českých bratrů přitom není jedinou kauzou spojenou s přístupem sociální služby Barnevernet, kvůli které se Norsko stalo terčem kritiky i žalob u ESLP. Ten dal například na podzim 2019 za pravdu rodičovskému páru z Norska, kterému Barnevernet odebral krátce po porodu dítě a následně jej proti jejich vůli umístil do pěstounské péče. Český právník Pavel Hasenkopf, který působí v Petičním výboru na pomoc rodině Michalákových, pak tvrdí že Evropský soud pro lidská práva je žalobami proti Barnevernetu zahlcen, a tak by měl posuzovat nezákonnost celého systému.

Norskou sociální službu dlouhodobě kritizují někteří rodiče a odborníci, podle nichž Barnevernet zachází ve své snaze ochránit děti příliš daleko a často odebírá rodičům jejich biologické potomky a dává je do pěstounské péče bez dostatečného odůvodnění. Expert na evropské právo Andrej Ruščák, který v Norsku několik let žil i s rodinou, ve svém loňském příspěvku pro Konzervativní noviny označil za příčinu potíží roztříštěnost systému. "Hlavními problémy nebyla primárně zlá vůle, ale nekoncepčnost, roztříštěnost systému a špatně nastavené vztahy," napsal Ruščák, podle kterého v zemi byly obce, které dokázaly pomáhat skvěle, a klidně v tomtéž kraji obce, které rodiny "vyloženě týraly".

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní