Pračka, mrazák či televizor – věci, které dnes najdete snad v každé domácnosti – byly před rokem 1989 vzácností. Nejžádanějším artiklem byla televize, na kterou se stály, ostatně jako na vše ostatní, dlouhé fronty.

Království za televizor!

Výroba a vývoj televizorů u nás dlouho přešlapovaly na místě. Prototyp první sériově vyráběné televize 400IA vznikl až v roce 1953. Na trh ho dodávala Tesla Strašnice a vzhledem připomínal rádio. První televizory tehdy stály pětinásobek průměrného platu, tedy něco kolem čtyř tisíc korun.

V roce 1975 se na trhu objevily první televizory s obrazovkou přes celou přední stěnu – tzv. typ Mánes. O výrobu se dělila Tesla Strašnice a Tesla Orava. Přijímače tehdy nesly vzletná jména, a když se vám tedy poštěstilo, mohli jste mít doma Ametyst, Kamelii nebo Jantar.

Televize v Československu tehdy představovala ukazatel životní úrovně – lidé se dělili na ty, kdo ji mají, a na ty, kdo ne. S příchodem barevného televizoru přišlo i další dělení. Barevné přijímače lidé často kupovali na splátky prostřednictvím společnosti Tesla Multiservis.

Pro čerstvou chuť

Podobný zájem jako o televize byl také o spotřební elektroniku. Lednice, jaké známe dnes, se u nás začaly vyrábět ve 30. letech, ale dovolit si je mohl málokdo. V 50. letech vznikla Továreň na chladničky, známá pod pozdějším názvem Calex. Poté se výroba přesunula do dalších měst, protože poptávka byla vysoká. A jak to bylo s cenou? Za chladničku značky Calex jste zaplatili zhruba 4500 Kčs, za Elektrosvit kolem 2000 Kčs.

Kolektivní prádelny nahradily tatramatky

Velké prádlo znamenalo kdysi v rodinách velkou událost, která všechny ostatní činnosti odstavila na druhou kolej. Příchod automatické pračky to ale vše změnil.

Prvním velkým výrobcem u nás byl fulnecký závod Romo. Druhým podnikem, který vyráběl automatické pračky na plyn, byla firma Mora. Lidé ale stále dávali přednost kolektivním prádelnám. Změnu přinesl až rok 1968, kdy se Slovensko dočkalo vlastní výroby automatických bubnových praček. První tatramatky plněné vrchem se prodávaly za 6000 Kčs. V roce 1983 jste například za automatickou tatramatku plněnou svrchu zaplatili 6430 Kč, za tu s bočním plněním asi o tisíc korun více. Vlastnit pračku bylo stejně prestižní jako mít televizor či dokonce automobil.

Mezi oblíbené pomocníky do domácnosti patřily také zametače (jakési předchůdce vysavačů), elektrické mixéry a jiné vymoženosti. Výroba domácích elektrospotřebičů probíhala ve dvou podnicích – Kovotechně a v závodu Elektro-Praga, jejíž výrobky později nesly značku ETA. Podnik se inspiroval zahraničními produkty a na trh dodával moderní zboží – grily, překapávače na kávu, vysavače či žehličky. Značka jako taková funguje stále, její produkty dnes ovšem vznikají v Číně.