Přesně ve tři hodiny středoevropského času si dva muži, kteří se ještě loni sprostě uráželi, podali ruce a později spolu několikrát debatovali a bavili se jako nejlepší přátelé.

Celý summit se koná kvůli požadavku Spojených států na takzvanou denuklearizaci severokorejské republiky. Ta ve vývoji jaderných zbraní totiž došla už tak daleko, že dnes by mohla bombami ohrozit i USA. Pánové si tak donedávna vyhrožovali vojenskými útoky.

„Svět uvidí velkou změnu,“ prohlásil diktátor Kim Čong-un, zatímco Donald Trump ho pochválil za to, že je dobrý vyjednávač a talentovaný muž, který velmi miluje svou domovinu.

Oba státníci pak podepsali dokument, v kterém se zavázali k dalšímu setkávání a k postupnému odstranění jaderných zbraní z Korejského poloostrova.

Sám autor těchto řádků není žádným Trumpovým příznivcem, přesto ho překvapilo, jak se zachovali nelítostní kritici amerického prezidenta. Vyčítají mu, že staví na odiv diktátora, jenž má na krku masivní porušování lidských práv.

Tentokrát je ale třeba tohohle maníka pochválit, protože mírová cesta je vždy lepší. Vojenská akce by mohla vyvolat i třetí světovou válku, kterou by nikdo vážně nechtěl.

A jestliže Obama dostal Nobelovku za obecnou snahu o zničení jaderných zbraní na celém světě, přestože se mu nakonec nic kvůli agresivní politice Ruska nepovedlo, Donald Trump si ji za konkrétní vstřícné kroky zaslouží dvojnásob. A už je jedno, jestli usmíření se Severní Koreou souvisí přímo s jeho politikou, nebo s tím, že Kim neměl žádný manévrovací prostor a nic jiného mu nezbývalo…