Trendy tagy Extra Host (pořad) koronavirus Tvoje tvář má známý hlas 2020 finále MasterChef 2020

Nejnovější kauzy

Dojemná vzpomínka na Karla Gotta: Velkorysé odpuštění hříchu

Zdroj: profimedia.cz, archiv
+ Další fotografie
VÝROČÍ
Už téměř rok se musí Česká republika vyrovnávat s faktem, že ani Karel Gott (†80) není nesmrtelný. Po tom všem, co jsem s ním zažil, se mi kupodivu asi nejčastěji vybaví vzpomínka, která ukazuje můj (naštěstí výjimečný) záchvěv neprofesionality a Mistrovu dokonalou schopnost pointovat situace i odpustit jako mimořádný grand.

Karel Gott se zlobil

Historka, kterou vám chci popsat, se stala zhruba před dvanácti lety. Tehdy jsem byl s Karlem Gottem v kontaktu prakticky denně.

Jednou mi rozčíleně zavolal kvůli jakémusi článku v tištěném deníku, v němž jsem v té době pracoval. Byl pochvalný, jenže Karel získal pocit, že snímky u textu jsou strašné.

Vztek

„To jste musel hledat celé hodiny, než jste našel ty nejhnusnější moje fotky, které existují, co?“ vyjel na mě překvapivě podrážděně. Tak jsem ho moc neznal.

Trpělivě jsem mu vysvětlil, že fotky si vybírá fotoeditor a že problém je, že už si dlouho neudělal čas, abychom v redakčním fotoateliéru vytvořili snímky nové, aktuální a takové, které by mu vyhovovaly.

Pijatika a opilecký telefonát

„Tak dobře. O státním svátku za vámi přijedu do redakce, to bude prázdná Praha, a uděláme je,“ souhlasil rychle. Jestli šlo o první nebo osmý máj, to už si nevybavím, nicméně vinou mé neprofesionality se domluvená akce nekonala.

Den předtím jsem byl na jakési oslavě a ta se povedla tak, že se protáhla až do dopoledních hodin následujícího dne. Společensky velmi upravený jsem měl bohužel „geniální“ nápad, že Mistrovi zavolám a zruším to, aniž by poznal, z jakého důvodu. Jenže svůj stav jsem samozřejmě nedokázal ani trochu skrýt, Gott o telefonát s tak přepitým novinářem nestál a rychle se rozloučil.

Morální kocovina

Morální kocoviny jsou nejhorší, to vám potvrdí každý, kdo se dokázal opít víc, než je zdrávo. A znásobte si to pětkrát právě kvůli tomu, koho jsem naštval. Když si člověk někoho váží tak, jako já slavíka, je pro něj pocit, že se na něj dotyčný zlobí, naprosto likvidační.

Celý týden, což v našem pracovním vztahu bylo jako věčnost, jsem oddaloval chvíli, než přijde na řadu omluvný telefonát.

Omluva

Nakonec jsem si (jak jinak) musel dát na kuráž dva nebo tři drinky a s pocity odsouzence jdoucího na popravu jsem vytočil Gottovo číslo. „Mistře, mně je tak strašně trapně. Víte, že jsem jinak profík. Odpustíte mi to ožralecké volání? Byl jsem na káry. Moc mě to mrzí,“ vysoukal jsem ze sebe a pocítil úlevu, že už to mám za sebou.

„Moment, Davide… Vy mi chcete říct, že když jste mi naposledy volal, tak jste byl opilý?“ řekl mi udiveně a já si už málem oddechl, že se vlastně tak moc nestalo (kromě zmařeného focení). Jenže i při vzpomínce na těžkou kocovinu, kterou jsem prodělal (a že jsem si volání s Karlem stěží pamatoval), ve mně zůstalo podezření.

A taky bylo na místě.

Stěr jak Brno

„Já jsem vůbec nic nepoznal. Vy totiž takhle mluvíte vždycky!“ uzemnil mě Karel Gott.

Pár sekund jsem nevydal ani hlásku, bylo mi děsně. Jenže nejslavnější Čech mě dlouho nedusil. Začal se smát na celé kolo, respektive auto, protože zrovna řídil. „Musel jsem si zastavit u krajnice, abych si mohl poplácat kolena. To se mi povedlo, Davide, no ne?“ bavil se.

„Nechte to být, stalo se, omluvy si vážím. Jak se máte, co děláte? Dlouho jsem vás neslyšel,“ ukázal se jako ten největší frajer.

Už je mu dobře

Těch osobních historek, třeba o tom, jak dojal k slzám moji maminku o jejích šedesátinách, nebo jak vyděsil mého dospívajícího příbuzného, který mi z telefonu ukradl číslo na Zlatý hlas z Prahy a frajeřil před svou partou telefonátem s ním, bylo dost.

I když se později naše cesty nadobro rozešly (můžete třikrát hádat, kvůli komu), nikdy jsem si ho nepřestal vážit. Už proto, že i když byl takhle na vrcholu, dokázal i u průměrného pisálka vyvolat pocit, že je s ním nevětší kamarád.

A protože zažil opravdu strašlivý konec, nezbývá mi, než být nakonec rád, že už mu je dobře, a vzpomínat na ty nejlepší chvíle, které jsem s ním v soukromí zažil…

Související články

Další články