Ferdinand Peroutka se narodil 6. února 1895 v Praze a od mládí více tíhnul k matce. S otcem, který byl nervově labilní, si moc nerozuměl. Ani jeden z rodičů nebyl vzdělaný a Peroutka začal hlouběji studovat až díky profesoru Václavu Flajšhansovi, který si ho všiml na gymnáziu. Škola ho ale moc nebavila, učil se raději sám a své vědomosti získal zejména díky četbě.

Muž, kterému naslouchali vzdělanci

Žurnalista žil především svou prací. V roce 1919 byl jmenován šéfredaktorem židovského deníku Tribuna, který se postupem času stal jedním z nejlepších českých deníků. V roce 1939 se pak stal šéfredaktorem revue Přítomnost, který založil na přání prezidenta T. G. Masaryka. Ten Peroutkovu činnost podporoval.

V letech 1924–1939 se stal rovněž komentátorem Lidových novin. Byl členem Pátečníků, tedy skupiny intelektuálů, scházejících se ve vile spisovatele Karla Čapka, nebo u prezidenta Masaryka.

Ačkoliv v Peroutkovi prezident našel schopného „prohradního“ mluvčího, novinář se snažil uchovat si nezávislost a bylo pro něj důležité naslouchat hlasu svědomí. Byl kritikem komunismu a nacismu a nebál se kritizovat Adolfa Hitlera.

Koncentrační tábor

Po okupaci Čech a Moravy na něj byl vyvinut tlak, aby psal v duchu protektorátních potřeb. V článku k Hitlerovým narozeninám sice uznal vůdcovu moc, ale uvedl, že odmítá, aby s ním Češi šli. Text byl podle Peroutky hlavním důvodem, proč byl později vězněn v koncentračním táboře.

Peroutka byl spolu s dalšími českými osobnostmi odvezen do koncentračního tábora v Dachau a následně byl přemístěn do Buchenwaldu. Pobyl tam dlouhých šest let a po skončení války se vrátil do vlasti. Vrátil se k psaní, ale žurnalistika byla zcela v rukou komunistů. Začal působit jako šéfredaktor ve Svobodných novinách, ale komunisté u sebe demokrata nechtěli, a tak proti němu použili osobní nátlak.

Exil a deprese

Po převratu v roce 1948 byl zbaven postu šéfredaktora a vyhozen ze Syndikátu českých spisovatelů a Syndikátu novinářů. Po těchto událostech se rozhodl pro exil – odjel do Velké Británie a později do Ameriky, kde se stal ředitelem českého vysílání Rádia Svobodná Evropa. Věnoval se také literární tvorbě.

Ve Státech ale žurnalista podléhal depresím. Chyběl mu domov a také post muže, jemuž naslouchali vzdělanci. Byla mu diagnostikována rakovina plic a nedlouho po nálezu zemřel. Jeho ostatky byly po roce 1989 převezeny do Čech. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově.