Divoké devadesátky: Živý medvěd, strašně chlastu a nahé dívky v Discolandu Sylvie

Jak vzpomínáte na 90. léta u nás?

Ta doba byla strašně divoká. Padnul režim, najednou měli všichni všechno, protože peníze "ležely na zemi", a když byl člověk šikovný a snažil se, za jeden den si vydělal takovej ranec, o kterém se mu dříve vůbec nezdálo.

V této atmosféře jste se seznámili s Ivanem Jonákem. Jak to vlastně proběhlo?

Mně bylo šestnáct let. To jsem začal chodit po diskotékách a hrát na nich. Ivan dělal ve Slováči (Slovanském domě –⁠ pozn. redakce) a přitom načerno taxikařil. Shodou okolností bydlel stejně jako já v Kobylisích, tři ulice pode mnou u koupaliště Stírka, kam jsem se chodil v létě cachtat. Znali jsme se od vidění a naše cesty se různě protínaly a sváděly nás dohromady. Takhle to probíhalo zhruba čtyři roky, až pak v roce 1990 se Ivan s Ludwikou seznámili s Helmutem (Hugerem, společníkem v Discolandu Sylvie –⁠ pozn. redakce). Ludwika pracovala v hotelu Jalta a přes Helmuta vytáhli z německé banky peníze na stavbu Discolandu. A jeden můj kamarád za mnou přišel a řekl mi: "Hele, v Libni se staví diskotéka, bude to veliký. Běž se tam podívat, dělá to nějakej Ivan Jonák."

A v vás stále více narůstala zvědavost...

Jméno Jonáka mi něco říkalo, a tak jsem šel. Tenkrát tam probíhala stavba. Ptal jsem se po majiteli. Přišel Ivan v kožené bundě a v džínách, venku měl zaparkované Porsche a povídá mi: "Já jsem Ivan Jonák a známe se od vidění." A já jsem mu odpověděl: "A já jsem Uwa a budu tady hrát." On se na mě přísně podíval s tím, že tady budou hrát jen ti nejlepší. "Není lepšího, než jsem já," odpověděl jsem. A jak byl ješitný a chtěl mít všechno nej, strašně ho to zaujalo. Zeptal se mě, proč jsem nejlepší, a já mu na to řekl: "To, co udělá někdo jinej, to udělám já. Ale to, co udělám já, neudělá jinej."

Ivan vás pak skutečně na diskotéku vzal. Jaké byly začátky?

Hrál tam jistej Petr Dobeš, se kterým jsem se tam potom střídal. Petr byl ale "stará škola", seděl a byl takový zádumčivý, vlastně za tím pultem nebyl ani vidět. Tak Ivanovi říkám: "To je špatně, takhle se to nedělá." No a Ivan mi odvětil, že když jsem tak chytrej, ať tam tedy jdu a něco zahraju. Souhlasil jsem. V té době už jsem měl jako "ostřílený" DJ něco odehráno. Takže jsem přišel k tomu pultu, půjčil si od Petra nějaké desky, stoupl si, odhodil židli a do toho mikrofonu začal pálit a vyvolávat "ruky hore" a podobně. První tři vteřiny na mě všichni koukali, jestli jsem se nezbláznil. Pak to ale všichni pochopili, já dal tu muziku úplně na plný koule, všechno se to zvedlo a začal mejdan. A Ivan to rozsekl: "Ty jsi fakt nejlepší!" A takhle jsme se vlastně dali dohromady. Nicméně přišla doba, že bylo málo hraní a já potřeboval práci, a tak jsem za ním přišel s tím, že bych tam třeba pomáhal na stavbě. Ivan s tím neměl problém a tam jsme se vlastně semkli nejvíc. Nakonec mě vzal, abych pomáhal připravovat produkci. Tehdy jsem se vlastně dostal plně k tomu, co dělám dodnes. Byl jsem u stavby Discolandu, u celého toho vytváření světel, zvuku …To kamarádství se prohlubovalo víc a víc, až jsme spolu byli v denním kontaktu.

sex disco revoluce

Před mafiánskou érou se Ivan Jonák živil jako dětský model: Od 13 let mě bavil ženský klín

Jak vlastně probíhal celý ten rozjezd Discolandu?

To bylo tak. Když se blížilo otevření Discolandu, už sama rádia mluvila o tom, že se otevírá největší a nejmodernější porevoluční diskotéka. Tenkrát to bylo úplně jinak než dnes, kdy musíte za reklamu platit. Když jsme měli mít otevřeno první den, Ivan nám všem polepil auta samolepkami. Já jsem potom jel po Praze a lidé na mě blikali, ukazovali zvednuté palce nahoru, prostě paráda. Oficiální otvíračka proběhla v osm hodin večer a plán byl, že se otevře a počkáme, co se bude dít. Ale už od sedmi hodin byla před Discolandem obrovská fronta. Za večer se střídali dva DJové. Otevřelo se v osm, první DJ hrál od osmi večer do tří do rána a druhý zase od tří od rána do deseti dopoledne. Pak hrál jukebox a pak zase přišel na osmou DJ a takhle to šlo nonstop dokola. Pamatuji si, že první noc jsem v osm hodin pustil první písničku a to bylo něco neskutečného. Bylo to, jako když hodíte deset dní vyhladovělým slepicím zob. Lidé se seběhli na parket a byli tam, dokud jsem neskončil.

Popišete nám všechny ty bizarnosti, které se na parties v Discolandu vlastně děly...

Byla to zábava utržená ze řetězu (smích). Striptýzy bych normálně vynechal, to mi připadá fádní, ale v těch devadesátých letech to bylo všechno řekněme velmi uvolněné. Když už se holka svlékala, většinou k tomu měla k dispozici ještě banán a okurku. Tenkrát to bylo úplně normální. Ono se to celé zvrhlo asi po čtrnácti dnech od otvíračky, kdy si Jonák přál nějakou zábavu a já mu říkám, že uděláme soutěž o peníze. Přinesla se ze skladu molitanová točna, já jsem vypnul muziku a říkám: "Tak přátelé, máme tady soutěž. Hledám dobrovolníky, kteří si to přede všemi rozdají." Myslel jsem si, že se nikdo nepřihlásí, ale když se přihlásilo asi osm lidí, to mě fakt překvapilo. Nicméně lidi začali chodit a dávali mi peníze pro vítěze.

sex, disco, revoluce

Ikona mafiánů Ivan Jonák doplácel na slabost pro ženy: Striptérka tajně kšeftovala s hroznýšem za statisíce

Jak zněl přesně úkol?

Úkol zněl: Komu se první postaví, dostane prachy, takže se holky začaly snažit. Ale to nám bylo s Jonákem málo a vymysleli jsme, že peníze dostane ten, kdo při sexu vydrží nejdéle nevyvrcholit. No rozjelo se totální davový šílenství. Lidi skandovali a fandili těm osmi párům, které se snažily o výhru. Souložilo se tam dohromady asi čtyři hodiny. Takové věci se tam například děly. Já tomu vždycky říkal: "Kurvy, chlast a chlebíčky, to jsou naše koníčky!" Takže to byl takový začátek neřesti Discolandu. Samozřejmě po téhle akci se to zvrhlo a už to jelo ve velkém.

A zapojil jste se někdy?

Nenene, já na tohle nejsem. Fakt. Sex miluju, umím si ho užít na plný pecky, ale ne před zraky ostatních. Kdybych to takhle měl, tak už dávno točím porno.

Co se tam ještě odehrávalo?

Pak tam začaly soutěže s vajíčkama. Kdo jich sní nejvíc. Jednou tam soutěžila holka asi s deseti dalšíma frajerama. Snědla 46 vajec za hodinu. Anebo se běžně posílali taxikáři do Perlovky a vozili odtamtud do Discolandu prostitutky. Ivan tam měl uklízeče, už si nepamatuju, jak se přesně jmenoval, třeba Pepík, který byl takový napůl alkoholik a napůl bezdomovec. No a prostitutky z Perlovky tam jezdily a dostávaly zaplaceno za to, aby Pepíka obšťastňovaly. Při tom jela samozřejmě diskotéka. Totálně volná zábava.

Podle popisu šlo o dost pokleslou zábavu...

Ono se to samozřejmě hodně vyškatulkovalo, ale v těch devadesátkách byli lidé úplně urvaní z řetězu. Najednou měli peníze a dělali to, co tady čtyřicet let nebylo. Když jsi měl za komunistů doma porno fotky, hrozil ti kriminál za držení pornografie. Ale pak najednou nebyly zákony, který by ti cokoliv zakazovaly. Tenkrát, když jel člověk opilý autem a zastavil ho policajt, stačilo mu dát pět set korun, slušně se omluvit a on vás pak ještě doprovodil před barák. Ta doba byla krásná. Ale i záludná. Viděl jsem, kolik lidí skončilo na automatech, na perníku, na heráku, na ulici ... a přitom to v té době byli všichni frajeři, kteří si čuchli k prachům a sypalo jim to. Bylo to kolikrát vidět během pár měsíců, jak jsou ti lidi pořád níž. A najednou byl úplný konec.

sex, disco, revoluce

Legenda českého podsvětí 90. let: Ivan Jonák popisuje zlatou éru divokými historkami plnými orgií

Jak to vůbec bylo v Discolandu s drogami?

Určitě to tam bylo, stoprocentně, ale já o tom moc nevím, protože jsem nikdy v životě nebral. Právě proto, co jsem viděl kolem, mám z fetování celoživotní hrůzu. Já jsem hyperaktivní sám o sobě. A mám Tourettův syndrom, což znamená, že trpím tiky. Kdekdo si proto myslí, že jsem feťák. To je ale úplná blbost.

Kde jste čerpal inspiraci?

Pořád jsem jezdil po světě, abych nasál tu energii venku a mohl tady praktikovat to, co jsem se naučil v cizině. Pořád jsem se snažil inovovat a táhnout ten podnik vždycky do krajních mezí. Ty diskotéky tě prostě musí bavit. A Jonák byl moudrý v tom, že zrealizoval téměř všechno, co jsem doporučil. A proto ten podnik fungoval. Všichni totiž věděli, že je tam blázen Uwa a blázen Jonák, a šli se tam podívat už jen proto, co zase vymyslíme. A ono se pořád něco rodilo. Jako třeba medvědi.

Medvědi?

No medvědi v Cadillacu. Před Discolandem se vozil medvěd od Berousků v Cadillacu. Jako atrakce se s ním jezdilo po městě. Medvěd ale přišel až po holkách. To bylo tak, že jednoho večera jsem dohrával diskotéku ve tři ráno a Jonák pořád dumal, co budeme dělat. Já byl fakt unavenej a nikam se mi nechtělo. Řekl jsem mu, že by musel vzít leda nějaký holky, a pak bych asi jel. Přitáhl jsem domů, tenkrát jsem bydlel s paní, která mi porodila dvě děti, v prvním patře domu na Žižkově. V osm ráno mě žena budila s tím, že před barákem stojí Jonák.

Večer vypukne skandál: Na narozeninách vykuka Uwy se potkají Jonák, Skamene a ex jednoho z nich - Kurková!

Co se dělo dál?

Já vylezl na balkon a dole Ivan v tom svém Cadillacu a čtyři nebo pět holek, oblečených. Ptal jsem se ho, kam jede, a on: “Kam jedeme?" - a prý, že na kafe. Seběhl jsem tedy dolů, sedl si vedle Ivana a říkám mu: "Hele, Ivane, a to ty holky pojedou takhle oblečený, jo?" A Jonák začal se slovy "holky, svlíkat" rozdávat tisícovky. Buchty se teda svlékly, nejdřív do kalhotek, ale na Václaváku do naha. A tam jsem dostal takovej nápad. To už měl Ivan tenkrát mobil. Řekl jsem mu, aby zavolal do Discolandu, že potřebujeme bavoráka a kameru. Já jsem si vlezl do kufru toho bavoráka, za mě se zaparkoval Ivan a já to natáčel. Celou tu jízdu s nahýma holkama. Lidi na nás pískali, až nás zastavili policajti s tím, že "takhle ne, pane Jonák". On jim řekl: "Podívejte se, já myslím, že nedělám nic protizákonného," což v té době opravdu nedělal, a poprosil je, aby zavolali ještě jednu hlídku. Přijela tedy ještě druhá hlídka. Všem čtyřem policistům dal po pěti tisících korun a říká: "Kluci, bylo by dobrý pro bezpečnost, aby jeden jel za mnou a jeden přede mnou a houkali jste." A oni jeli a houkali.

Co vám z té doby utkvělo nejvíc v paměti?

Moje nejoblíbenější historka je asi z roku 1991. To ještě nebyla postavená dálnice do Karlových Varů. Seděli jsme v Discolandu nahoře, já jsem jedl svíčkovou a Ivan se pořád ptal, co budeme dělat, a vymyslel, že pojedeme do Karlových Varů. Mně se nechtělo, protože to bylo strašně daleko a nevěděl jsem, co tam podniknout, ale pak mu povídám: "Tak jo, plán bych měl, ale na to ty nemáš koule." Tohle byla totiž věta, která ho vždycky zaručeně vyhecovala. "Já bych s tebou nějakým způsobem v těch Varech rád byl," říkal jsem mu, "ale já do těch Varů nepojedu, já tam poletím a zařiď to, jak chceš." Druhý den jsem šel hrát, skončil ve tři ráno a byl dost pod parou. Ivan se přišel zeptat, co ty Vary. Zopakoval jsem, že do Varů jedině poletím. "Tak jo, poletíš," řekl Ivan. "A ruku na to!" Vylezli jsme ven. A před Discolandem na place rotoval vrtulník. "Tak pojď, letíme," hihňal se.

A tak jste nabrali holky a letěli do Karlových Varů?

Přesně tak. Byla to hrozná prdel! Tenkrát ale ještě nebyly večerky, nonstopy, byly jenom pumpy a já mu říkám: "Hele, jsem celej smradlavej, špinavej, musím se vykoupat." A pak jsem dostal úplně telecí nápad. Bohužel jsme tenkrát neměli kameru, ale mám na to svědky. Nechali jsme poslat někoho pro šampóny. Tenkrát bylo vřídlo otevřené i v noci. Přišel jsem k němu, a nalil je do té fontány. Udělalo se strašně moc pěny. Tak povídám Ivanovi, ať sežene hned toho taxikáře, ať přiveze alespoň šest octů. Všichni se divili, k čemu ocet, tak říkám: "Nedívej se tak na mě a udělej to prostě." Tenkrát nebyla městská policie, ale tzv. pinkertonové. A teď k nám tihle dva šoumeni šli, no a jak jsem je viděl, já jsem do toho vřídla vlezl.

A jak jste z toho vybruslil?

Vodu jsem měl asi pod kolena, pěnu do půlky stehen, ruce v kapsách a stál jsem tam. Ten jeden mi říká: "Okamžitě vylezte ven!" A já na to: "Nene, vy pojďte dovnitř!" A on, že za tohle je pokuta, tak se ptám - kolik? Vyndal jsem z kapsy naprosto zmáčený prachy a říkám, že tady má těch pět tisíc a týpek mi říká, ať teda hned vylezu a já na něj: "nenene, tady máte ještě pět tisíc." Byl pořád udivenější a já: "No to bylo za to, že jsem tam byl, ale tohle je za to, že tam jdu zas!" Sice jsem se tam frajersky čvachtal, ale měl jsem úplně spařený nohy a slezlý chlupy. Až spálený jsem ty nohy měl, no hrůza. Nicméně přijel taxikář a další pinkertoni, průšvih prostě. Rychle jsem tedy vylil veškerej ocet do té vody a bylo po bublinách. Okamžitě. Teď tam přišli ti policajti a divili se, že tam přece byla ta pěna a já se na ně koukám: "Jaká pěna, pánové? Kamarádi mi sem hodili ze srandy klíče od auta, a tak jsem pro ně musel vlézt, nebo jak jsem to měl udělat?" Prý ať si ty klíče vezmeme a okamžitě vypadneme. Nohy jsem musel chladit snad 20 minut v řece. Asi půl roku mi tam nerostly chlupy. Takhle si se mnou pohrál alkohol. Zajímavý ale bylo, že Jonák nepil nikdy. Ten si dal maximálně dva, tři panáky chivasky, ale tím to končilo.

Jak Uwa popsal vzestup a pád Ivana Jonáka a nechal podle něj zakladatel Discolandu Sylvie zabít svou manželku Ludwiku? Pohled jednoho z nejbližších přátel jednoho z nejkontroverznějších podnikatelů devadesátých let přineseme v dalších článcích.

+ Další 3 fotografie

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní