Diváci Metody Markovič tleskají, realita byla ale jiná: V čem se seriálový Straka liší od skutečného monstra?

Legendární vyšetřovatel Jiří Markovič (†79) byl známý svou fenomenální pamětí a lidským přístupem. Tvůrci seriálu si na autenticitě zakládají, přesto museli pro potřeby televize v něčem uhnout. Zde jsou největší rozdíly mezi startem seriálu a temnou realitou roku 1985.

Vymyšlené postavy

Asi tou nejzásadnější a také nejčastější změnou v těchto případech bývají přidané nebo upravené vedlejší postavy. A zde tomu nebylo jinak. V seriálu můžeme vidět mladého vyšetřovatele Vlastimila Červenku, kterého hraje Adam Mišík. Ten v týmu působí jakoakési „ucho“, které má snad každý vyšetřovací tým v každé kriminálce.

Metoda Markovič

Životní role Maxmiliána Kocka. Nejnáročnější natáčení kvůli spartakiádnímu vrahovi

Vše ale nasvědčuje tomu, že Vlastimil Červenka je fiktivní postava. Nejde ale o výmysl v pravém slova smyslu. Jde o takzvanou kompozitní postavu – scenáristé vzali vlastnosti, historky a činy několika reálných mladých vyšetřovatelů, kteří tehdy v „mordpartě“ začínali, a spojili je do jedné osoby. Díky tomu mohl Mišík dostat i divočejší soukromý život, který by u reálného policisty mohl například narazit na odpor rodiny.

PREMIÉRA

Vážný úraz Václava Neužila: Hvězda seriálu Metoda Markovič musela podstoupit akutní operaci

Stejné nebo alespoň podobné to je u postavy Václava Neužila. Kapitán Josef Vilímek je taktéž výplodem scénáristů. U něho je to však ještě trochu jiné. Většina vlastností a popis se zakládá na skutečném kriminalistovi Josefovi Douchovi. K Vilímkovi však přidali ještě poznatky některých jiných Markovičových kolegů a vznikla zcela nová postava. Tvůrci si jméno změnili právě proto, aby měli volnější ruce při psaní scénáře, což je u podobných seriálů naprosto běžná praxe.

Jiný Straka

Zatímco v seriálu působí postava Jiřího Straky v podání Maxmiliána Kocka chvílemi až jako „frajer“ s uhrančivým pohledem, který si je jistý sám sebou, realita roku 1985 byla jiná. Skutečný spartakiádní vrah byl spíše zakřiknutý samotář a podivín, který měl problém navázat normální kontakt s dívkami. Jeho „suverenita“ pramenila pouze z momentu překvapení při útocích. V civilu to byl nenápadný učeň, do kterého by nikdo neřekl, že po nocích krade dámské prádlo a plánuje zvěrstva.

Doporučené video: Rozhovor s Maxmiliánem Kockem:

Jeho činy ale vyvolaly v Praze takovou psychózu, jakou město nepamatovalo. Protože komunistická policie uvalila na případ přísné informační embargo, aby nepokazila blížící se Spartakiádu, mezi lidmi se začaly šířit ty nejdivočejší fámy. Ženy se bály vycházet po setmění, parky zely prázdnotou a strach měl obrovské oči. Neznalost podoby vraha (policie dlouho netušila, že hledá mladistvého, pozn. redakce) děsila veřejnost víc, než samotná realita.

+ Dalších 7 fotografií

Bobina terčem nechutného podvodu: Kráska je připravena na soudní bitvu