Trendy tagy Petr Kellner Čauky lidi Hubnete s nami Výměna manželek 2021

Nejnovější kauzy

Děti nuceně vyměnily lidskou interakci za obrazovku, říká zakladatelka soukromé ZŠ

Zdroj: ZŠ Na Radosti
Vzdělávání dětí
Velkou obměnou prošlo v poslední době vzdělávání dětí, které se muselo urychleně adaptovat na covidovou situaci a většinu své činnosti byly školy nuceny přesunou do online prostoru. Bojují s tím i soukromé školy, jak potvrzuje za ZŠ Na Radosti Iva Kratochvílová. „Současná situace nám však bere vítr z plachet a my nevidíme břeh,“ říká zakladatelka školy sídlící ve Žďáru nad Sázavou.

Jak u vás zvládáte covidovou výuku?

Samotnou online výuku výborně. Začátky minulý školní rok byly velmi náročné. Většina z učitelů byla v online technologiích nezkušená. Prošli jsme řadou školení, dávali si navzájem technickou podporu a teď už jsou z nás poloviční “ajťáci”:-). Využíváme různé pokročilé nástroje google online procvičování, stávající výuková videa, dokumenty, natáčíme svoje videa, s dětmi máme messengerové či whatsappové studijní skupiny, stejně jako s rodiči. V okamžiku, kdy jsou děti před obrazovkou zapojení, můžou něco dělat rukama a u toho přemýšlet, zkoušet, je to daleko lepší. Děti jsou pozorné, baví je to. U starších dětí taková možnost úplně není. Zároveň je u nich situace náročnější, protože už jsou doma velmi dlouho a podepisuje se to na nich psychicky, fyzicky (problémy se zády, očima…). Mají velkou podporu ze strany průvodců (učitelů), mohou využít i individuální pomoc stávajících asistentů, průvodci (učitelé) se snaží vymýšlet zajímavé projekty, debatovat s nimi o učení i o tom, co potřebují. Nicméně všichni se shodují, že jim chybí osobní kontakt. Přátelství. Sdílení. Více pohybu. Lidská interakce, kterou vyměnili za obrazovku - počítačovou, mobilní. Více akčnějších, “živějších” činností. Co je pro nás důležité napříč ročníky, je snaha děti “podržet”. Vnímat, jak se cítí, co potřebují v této zvláštní době. A výuku i úkoly jim připravovat alespoň trochu na míru. Netlačit na výkon.

Jak rychle se vám podařilo přejít na online výuku?

Na online systém jsme přešli během asi dvou, tří týdnů hned první distanční výuku minulý školní rok. Od té doby již “jen” zdokonalujeme.

Jaké máte ohlasy od studentů a od rodičů?

Mladší děti jsou z počátku vesměs nadšené, že se učí online technologiím, ale nesmí jimi být zahlcené několikahodinovou online výukou nebo úkoly pouze v online procvičováních. Zároveň je pro ně náročné pracovat na úkolech doma, sám nebo s rodičem, který je často doma na home office, takže tam ani není jen pro dítě. Dětem chybí jednoznačně studijní skupina, často i podpora učitele. Pro starší děti to bylo atraktivní možná na počátku první distanční výuky. Nyní už velmi touží po návratu do školy. Rodiče i děti jsou spokojení, jakou dostávají podporu od průvodců. Mohou volat, domluvit si meet, žádat o pomoc. Co oceňují nejvíce, je zájem o dítě více než o probranou látku. Učitel s rodiči komunikuje pravidelně, dalece nad rámec “učitelských povinností”.

Můžete přiblížit principi Montessori výuky a jaké jsou největší rozdíly a výhody oproti klasické?

U nás kombinujeme montessori pedagogiku s matematikou Hejného a principy kritického myšlení. To, co je spojuje, je prostor pro přemýšlení, zkoumání, objevování, pro práci s chybou, spolupráci, ne soutěžení.U nižších ročníků je zásadní praktická činnost s pomůckami. U starších dětí je pak zásadní partnerský přístup učitelů. Zodpovědnost za své učení, podílení se na fungování školy, diskuse, vlastní projekty. Děti jsou spolutvůrci (napříč ročníky), bereme vážně je, jejich názory a nápady.

Další “jinakost” je individuální přístup - k různým osobnostním typům, potřebám, tempu i senzitivnímu období (tedy času, kdy je někdo “nastartovaný” a někdo potřebuje “jen” dozrát). Pokud děti potřebují pomalejší tempo, dostanou ho. Spousta z nich ale chtějí víc, než udává běžné učivo v ročníku. Ti mohou přejít k vyšší úrovni či do učiva vyššího ročníku. Neznámkujeme. Děti se učí vlastnímu sebehodnocení. Nacházet, v čem jsou dobří, ale i to, kde jsou jejich výzvy, kde se potřebují “posunout”, v čem se zlepšit, kde překonat sami sebe. A hledat, jak toho docílit. Toto se děti učí již od těch nejmladších dětí. Mají možnost se jednu věc učit různými studijními styly, metodami, rozvíjet své nadání nebo “jen” konkrétní zájem. Rádi bychom, aby se děti učily pro sebe, aby v něm viděly smysl a chodily do školy rády. A většinou se nám to daří.

Jak vás covid ovlivnil v rámci rozpočtu a plánů do budoucna?

Vnímáme, že covid se dotkl zejména jednotlivých konkrétních rodin, kdy je pro některé z nich obtížné platit školné. My však dál musíme platit vysoké nájmy za pronájem prostor, i přesto, že se v nich děti neučí. Omezujeme se v pořizování věcí, jako jsou pomůcky, knihy atd., jedeme ve střízlivějším režimu a rozvažujeme každou částku, kterou vydáme navíc (ale to jsme vlastně dělali vždycky, soukromé školy mají jiné financování než běžné státní). Na mzdy máme k dispozici státní dotace (to je normativ na dítě, tzn. kolik dětí, tolik normativů), na které se zatím můžeme spolehnout. S dětmi (s těmi nejstaršími) jsme měli velké plány se zapojením se do občanského života, tuhle myšlenku prozatím živíme v našich představách a její realizaci jsme odložili na neurčito. V podstatě všechny plány souvisí s naší obrovskou touhou vrátit děti do škol. Současná situace nám však bere vítr z plachet a my nevidíme břeh.

Máte už nějaké ohlasy, jak se daří vašim studentům na navazujících středních školách?

Letos máme první “deváťáky”, takže zatím jen důvěřujeme, že se jim na středních školách povede dobře, protože ví, co chtějí, jsou velmi kompetentní v sociálních vztazích, interakcích a umí si poradit, pokud jim něco nejde (tzn. i hledat způsob, jak se co naučit, porozumět). Pět dětí již dělalo talentové zkoušky na umělecké školy a všech pět se dostalo tam, kam chtělo.

Volí stejné studijní metody nebo jdou i na klasické školy?

Děti vybírají školy podle svých zájmů.

Jaké má vaše škola financování? Lze spoléhat pouze na státní příspěvky a nebo je nutné mít i sponzory?

Kromě státních příspěvků platí rodiče školné. To jde především na nájemné, které je oproti státním školám vysoké. Dále na pomůcky, knihy a jiné vybavení. Máme své sponzory a hodně nás podporují samotní rodiče, školu podporuje například i herec Jaroslav Dušek nebo místní podnikatel a vítěz soutěže EY Podnikatel roku 2019 Tomáš Vránek skrze svou společnost ICE industrial services patřící do skupiny MTX Group. Také je rozdíl ve financování v tom, že máme menší studijní skupiny a tedy více učitelů.

Související články

Další články