Děsivé svědectví policisty z první linie: Lidé nemají fakta, a přesto zdravotníky uráží. Přináší jim to radost

V dalším dílu cyklu „Odpovědi od plic” se představil policista Tomáš Eisenkolb, který je v současné době zařazen do týmu krizové intervence Policie ČR v Karlovarské krajské nemocnici. „Původně bylo toto oddělení zřízeno pro oběti, které byly zasaženy mimořádnou událostí jako dopravní nehody, sebevraždy nebo vraždy,” popisuje Eisenkolb a dodává, že v rámci krizové intervence byl on a jeho spolupracovníci požádáni, jestli by byli schopni tuto činnost dělat v nemocnici s covidovými pacienty.

Tomáš Eisenkolb pokračuje tím, že karlovarský zdravotnický personál nebyl zvyklý na takové časté umírání, jaké nyní kvůli koronaviru je. Když na jejich oddělení za rok zemřeli tři lidé a nyní zemře třeba pět jen za víkend, je to pro zdravotníky veliká emoční zátěž. „Nejčastější otázka, kterou si potom tito zdravotníci kladou, je, jestli pro pacienty udělali vše, co mohli,” vysvětluje dál.

Svědectví z první linie

Děsivé svědectví vrchní sestry Lucie: Rozmáchla se tu smrt a předvádí ruskou ruletu

Špatný dopad na psychický stav pacientů

Na pacienty podle Eisenkolba působí řada různých faktorů. „Ti lidé by chtěli být zdraví, ale jejich vývoj se často nelepší, naopak se zhoršuje a oni potom propadají do těžkých psychických stavů.” Doplňuje, že pokud navíc takový pacient leží vedle člověka, který umírá, zhorší mu to stav ještě daleko více, protože lidé se obecně nejvíce bojí smrti: „Určitě tato zkušenost může vést k posttraumatické stresové poruše.”

Také říká, že většina zdravotníků upřednostňuje práci před rodinou a obětují tomu všechen svůj čas. Proto je pro ně emočně náročné, když dělají svou práci, kterou třeba nikdy dříve nedělali, a přesto se najdou ve společnosti lidé, kteří jejich práci dehonestují. „Společnost často nemá ověřená fakta a zkouší akorát urážet, protože jí to přináší určitou radost,” vypověděl Eisenkolb.

Videa vznikla ve spolupráci Karlovarské krajské nemocnice s Hasičským záchranným sborem Karlovarského kraje. Obsahují děsivá svědectví tří lidí, a to vrchní sestry, sanitářky a krizového interventa PČR, kteří bojují z první linie o záchranu lidských životů a ukazují, jaké starosti na plicním oddělení prožívají.

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní