Tento web používá soubory cookie k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s užitím cookies souhlasíte.Rozumím
Trendy tagy Steroidová mafie v Česku StarDance 2018 Horoskop Zábava

Nejnovější kauzy

Děsivá hesla z Wikipedie (3. díl): Zombie existují! Šílená porucha Cotardův syndrom může postihnout i vás

Cotardův syndrom je hodně divná duševní porucha.

Možná to nevíte, ale Wikipedie je plná strašidel. Po zadání těch správných hesel se ve spleti více než čtyř milionů článků před vámi objeví opravdu hrůzyplná fakta. Na některé z nejděsivějších příběhů, neuvěřitelných událostí a podivných lidí i bytostí se blíže díváme v našem seriálu. Tentokrát to bude vzácná duševní porucha, jejíž oběti si o sobě myslí, že jsou mrtví.

Zombie. Živí mrtví. Chodící mrtví. Nemrtví. Zábavní průmysl nás předzásobil spoustou výrazů pro oživlé mrtvé, stejně jako nás vybavil vědomostmi, jak takového „tvora“ zaručeně poznat a zneškodnit. Co ale nejspíš už nevíte; živé mrtvoly skutečně existují ! A tady končí všechna legrace. Takzvaný Cotardův syndrom byl poprvé popsán v roce 1880 francouzským neurologem Julesem Cotardem. Do ordinace se k němu tehdy dostal opravdu kuriózní případ. Třiačtyřicetiletá žena tvrdila, že jí chybí části těla a byla přesvědčená, že zemřela. Postupně přestala jíst, až si hladověním přivolala skutečnou smrt. S podobnou diagnózou se medicína do té doby nikdy nesetkala a Cotard se proto pustil do její bližší studie.

Popsal vzácné duševní onemocnění, při kterém pacient popírá svou existenci a zcela proti logice také tvrdí, že nemá některé tělesné orgány nebo mu chybí krev. Nejčastěji postihuje lidi nemocné maniodepresí, schizofrenií či jinou psychózou. V prvním stadiu se u pacienta objevuje deprese a příznaky hypochondrie. Ve stadiu druhém se syndrom se všemi svými symptomy už plně rozjíždí. Poslední, chronická fáze ještě více prohlubuje pacientovu iluzi o „neexistování“ a následná deprese vede až k těžkým psychotickým stavům. Někteří dokonce věří představě, že jsou nesmrtelní.

Z moderní doby je znám například případ Skota, u kterého se příznaky syndromu začaly objevovat po motocyklové nehodě. Po propuštění z nemocnice ho jeho matka vzala do Jižní Afriky. Tam začal věřit, že zemřel buď na otravu krve, AIDS, nebo na předávkování se vakcínou proti žluté zimnici a že je – vzhledem k tamějšímu velkému horku – v pekle.

V médiích se probíral také případ Brita s křestním jménem Graham, u něhož se syndrom začal projevovat po užívání antidepresiv. Večer šel spát zdravý, ráno se probudil s vědomím, že je mrtvý. A třebaže se muž se svými obtížemi zavčas svěřil rodině a navštívil lékaře, porucha nabírala na intenzitě a Brit postupně ztrácel všechen zájem o okolí, přestal o sebe dbát a jíst. Nemoc vygradovala ulehnutím do hrobu na hřbitově. Po poslední události doktoři jeho případ přehodnotili a pomocí skenů mozku nasadili konečně úspěšnou léčbu. A kdo by si snad stále myslel, že se nejedná o skutečné onemocnění a hrstka bláznů jenom náhodou trpěla na stejné výplody chorých myslí, právě skener Grahamova mozku Cotardův syndrom opřel o vědecká fakta. Části mozku, které člověku pomáhají uvědomovat si jeho tělo, totiž u Brita vykazovaly jenom minimální aktivitu.

Jaký závěr z toho vyplývá? Snad jenom mějme radost z toho, že jsme živí. Opravdu živí.

Mohlo by vás zajímat

Další články