Dubrovník byl kdysi dávno silnou obchodní a námořní mocností – s třemi sty obchodními a válečnými loděmi měl třetí největší loďstvo na světě. Kromě obchodu jeho bohatství zajišťovala i těžba soli a díky blahobytu docházelo k rozvoji věd a umění. V 15. století byl Dubrovník patricijskou republikou a byl významným kulturním střediskem, kde jeho obyvatelé žili v hojnosti.

6. dubna 1667 se ale vše změnilo. V ranních hodinách přišlo silné zemětřesení. Na vrchu Srd došlo k uvolnění kamení a na Dubrovník se tak začala valit obří lavina, která napáchala obří škody. Zemětřesení navíc vyvolalo mohutné vlny tsunami, které zničily celý přístav a kvůli trhlinám v zemi vyschly některé vodní zdroje.

Ve městě navíc vypukl rozsáhlý požár způsobený silným větrem. Pohltil velké množství historických staveb a památek. Během zemětřesení zahynula naprostá většina obyvatelstva – ze 40 tisíc lidí jich podle zdrojů přežilo jen šest set.

Přírodní katastrofa zničila jak převážnou část města, tak většinu loďstva a Dubrovník tak ztratil své postavení obchodní velmoci. Z následků zemětřesení se republika již nikdy nevzpamatovala. Formální zánik pak Dubrovnické republice přineslo Napoleonovo tažení začátkem 19. století.