Desetibojař Tomáš Dvořák slaví 50: Tři krásné dcery a obor, který byste nečekali

Tomáš Dvořák slaví padesáté narozeniny a redakci eXtra.cz při jubileu poskytl rozhovor.

Tomáš Dvořák bude padesátník

Za několik dní oslavíte 50. Bude oslava?

Nepotrpím si na to. Nejsem slavící typ. Udělali jsem si narozeninovou párty včera, protože se mé dcery narodily o den dříve a 25 let později než já. Takže jsme teď spolu oslavili stovku společně v neděli. Ve středu jdu normálně do práce. Dostal jsem krásné trekové boty a pak kávovar. Je kapslový, takže si ho s sebou mohu vozit všude, kde je zásuvka a voda. Dělají na to reklamu Bratt Pitt a George Clooney.

Padesátka je čas na bilancování. Měl jste na to už čas?

Neměl jsem čas na nic jiného než přemýšlení o práci. Od bilancování jsem byl kdysi, teď mě to už opustilo.

Chápu to dobře, že jste bilancoval po skončení kariéry, a teď jako zahradník už na to nemáte čas?

Měl jsem co bilancovat, a teď na to není úplně prostor. Dělám, co mě baví, u čeho se musí přemýšlet. Nepřemýšlím nad tím, co bylo. To vůbec ne. Bilancování. Jestli jsem těch padesát let prožil tak, jak jsem chtěl? Já si myslím, že ano. Za mě dobrý.

Vy jste svými výkony a přístupem přivedl k atletice nejedno dítě. Tak jestli si to uvědomujete…

Jestli to tak vnímám? Nepídil jsem se po takových informacích. Hlavně jestli to někomu z nich vydrželo. To je důležité. Pokud ne, to by byla škoda.

Pohled olympionika

Myslíte si, že česká atletická scéna potřebuje mladé talenty? Nezdá se vám, že se této disciplíně nevěnuje tolik pozornosti?

Ne že by se atletice nevěnovala pozornost, spíš si myslím, že si ji nezaslouží. Možná mají té pozornosti až moc. když to vztáhnu na ty současné desetibojaře. Startovali třeba na olympijských hrách, ale… Ty výkony byly jiné než před dvaceti lety. Přitom svět nespí. O víkendu závodili desetibojaři za velkou louží, tady v Evropě docela solidně, naši kluci stále na něco čekají. Asi na národní šampionát. Je to škoda. Potenciál měli, mají a doufám, že ještě něco předvedou. Mrzí mě to, protože vím, co předvedli v juniorském věku. Zatím se ale moc neposouvají.

Vy jste byl chvilku šéftrenér. Nemohl jste s tím něco udělat?

Já jsem se snažil, ale je divná doba.

Proč jste odešel?

Protože mě přestalo bavit pracovat pro někoho, kdo a priori pracovat moc nechtěl. Nechci házet všechny atlety do jednoho pytle, za mě se ale po tom stadionu lítalo jinak. Já jsem na atletiku myslel od probuzení do usnutí. Naštěstí se mi o něm moc nezdávalo. Teď je doba tomu ne úplně nakloněná. Protože těch svodů a povinností v uvozovkách mají tolik, že na ten sport tolik času nezbývá. A desetiboj je primárně velmi určen časem, který tomu věnujete.

Zdá se vám, že nejsou dnešní atleti ochotni sportu věnovat tolik jako vaše generace?

Já nevím, jestli je to věc ochoty nebo neochoty. Spíš si to začínám sumarizovat tak, že na to čas nemají.

Vy jste třeba nebyl ochotný vzdát se cigaret. Pokud se nepletu, kouřil jste celou kariéru.

To jsem si přitáhl z dětství. Kouřím od patnácti let a ještě jsem nepřestal. Přestal jsem tisíckrát, ale nevydrželo mi to nezapálit si znovu. Nejdéle jsem vydržel od 20.4. 2000 do 23.9 2001, to jsem nekouřil. Ono se ne nadarmo říká, že kouření sportu neškodí. Škodí to jenom zdraví. Stejně jako sport. Ten inkriminovaný rok, kdy jsem nekouřil, se nic nezlepšilo. Spíš naopak.

Sportujete ještě?

Já jsem zahradník. Sportuju každý den. Rozhodně ale neběhám.

13 důkazů, proč je atletika královnou sportu: Podívejte se na ty nejlepší fotky sexy atletek celého světa!

Dal se na zahradničení

To mě, přiznám se, dost překvapilo, když jsem zjistil, že jste zahradník. Jak jste se k tomu dostal?

Pracovat rukama mě baví víc než sedět za počítačem. My jsme ale taková zahradnická firma, kde děláme vše od a po z. Sice je finále, že někomu uděláme krásnou zahradu, mnohdy ale začínáme dva a půl metru pod zemí, protože stavíme biobazény a jsme zedníci, já jsem truhlář, kameníci a zahradníci až v té poslední fázi, dá se říct.

V čem spočívá vaše práce?

Má hodně společného s desetibojem. Přeskakuju od jedné rukodělné disciplíny ke druhé. Dopoledne sedím u počítače, protože je potřeba vyřídit vše možné. Proplatit faktury, rozdat faktury, udělat výplaty. A potom je ze mě truhlář. Děláme, co si architekti vymyslí se svými zákazníky a našimi zákazníky. Od terénní úpravy, jámy na budoucí koupání, až to po nějaké době vypadá jako zahrádka.

Musel jste na to speciálně studovat?

Já se učím stále. A je to úžasné, protože si sem tam říkám, že já nesportoval v této době. Jsou takové možnosti. kdy člověk neví, takže internet je na to dobrá studnice a na YouTube najdete vše, co se má dělat a nemá dělat. Učím se neustále.

Dá se říct, že jste zahradník samouk…

Určitě, protože na to studovaný nejsem. Co se práce týče, té jsem se ale nikdy nebál. Mám to trochu dáno i geneticky po svém tatínkovi, který je šikovný na ruce. A když si nevím rady, pomůže slovo kamaráda nebo internet.

Jak vůbec klienti reagují, když čekají zahradníka, a přijede legenda české atletiky?

Je to mnohdy srandovní. Je to už nějaký pátek, nevypadám úplně stejně, nemám na sobě tu kombinézu, tmavé brýle a nejsme blonďatý. Sem tam hledají v paměti, že jsem jim prý povědomý, a nejvíc mě pobavil jeden pán závozník, který nám vezl nějaký materiál, a ten na mě vybafl: já tě znám, hele. Neprodával jsi ty na vánočních stáncích na trzích na Staromáku?

A chtějí potom podpis, když jim to dojde?

Zatím jsem se nikomu nepodepisoval. Kromě faktury.

Šťastné manželství

Nedávno jsem viděl vaši aktuální fotku a také jsem vás málem nepoznal. Překvapily mě dlouhé vousy.

Je to pro mě pohodlné, protože mě holení nikdy nebavilo. Žiletkou jsem se nikdy neholil. Teď si to žije svým životem a manželka mě čas od času donutí se oholit. Jinak mi to vyhovuje.

Mluvil jste o manželce. Jak ona reagovala, když jste skončil s vrcholovým sportem a stal jste se zahradníkem? Asi doufala, že budete víc doma, že?

Myslela si možná, že když budu zahradníkem, budu víc doma, ale vidíte. Vracím se v devět večer a odcházel jsem v půl šesté ráno. Doma jsem ale každou noc.

Přesto jste loni oslavili čtvrt století, což bývá mezi sportovci docela výjimečné. Jaký je váš recept na šťastné manželství?

Nejsem svatý, taky umím svou ženu pozlobit. Jsme manželé už nějaký pátek, přes třicet let spolu, ruku v ruce. Máme spolu úžasné děti. Máme spoustu krásných vzpomínek a ta láska drží. Jsem tomu rád. Někdy si samozřejmě lezeme na nervy. To je normální. Zatím jsem ale kufry přede dveřmi neměl. Zatím mě tak nějak snáší.

Co nejhoršího vám vyčítá?

To je neustále něco. Že si neuklízím oblečení ze židle u kuchyňského stolu. To víte, že jsou takové minely, na které ne každá žena pohlíží s úsměvem. Mám ale trpělivou a tolerantní ženu. Takže věřím, že nám to vydrží ještě dalších padesát let.

galerie

Roman Šebrle se rozvádí: O tenhle poklad moderátor přišel

​Obklopen ženami

Mluvil jste o dcerách. Máte dvě dcery?

Mám tři dcery. Dvojčata, která slaví den přede mnou 25. narozeniny. Mám také ještě devatenáctiletou maturantku.

Jdou ve vašich šlépějích, co se sportu týče?

Sportují, ale dvojčata jsou už paní učitelky. Už jsou zaměstnané, takže sportují jen pro radost. Maturantka se nyní učí, ta moc nesportuje. To je další věc, která mě zaráží. Já, když jsem se učil na maturitu, pro mě bylo v ty dny vždy vysvobozením, když jsem šel na trénink. Teď na trénink nemůžou, protože se musí učit. To je zvláštní…

Ale tipuji, že dcery byly vašimi největšími fanynkami v době, kdy jste ještě závodil.

Začaly si to uvědomovat až v době, kdy jsem měl už to nejlepší za sebou.

Máte tři dcery. Budí vaše sportovní minulost u jejich nápadníků alespoň respekt? Přece jenom máte bronzovou olympijskou medaili.

Pořád mi vyčítají, že jsou nezadané a že je to moje vina. Já si nemyslím, že jsem nějaký strašák, který by chlapce odháněl. Ono je to ale s těmi chlapci v současné době náročné, protože se nechtějí vázat.

A vy už byste rád byl dědeček.

Copak já, ale manželka by už ráda byla babičkou, dokud je ještě vitální, aby si mohla vnoučátka užít. Ve věku, kde jsou teď moje dcery, my už jsme je měli. Dnešní doba je taková divná.

Zmínil jsem vaši bronzovou medaili. Máte doma nějaké místo, kde své medaile vystavujete?

Nemám žádné místo. Před 14 dny jsem byl na besedě v Plzni a byl jsem požádán, abych ty medaile přivezl, a tak jsem musel požádat manželku a dceru, aby mi je pomohly najít. Podařilo se. Našly se.

Nebál jste se je tam vzít. Myslím, že Romanovi Šebrlemu ji takto ukradli.

Určitě ne. Já na ní zase tolik nelpím. Rozhodně se s nimi každý den nemazlím. Jsou v krabičkách, ve kterých jsem je dostal. Jsou v šuplíku nebo ve skříňce. Teď jsou možná na skříňce, pokud je žena nestihla uklidit poté, co jsem je přivezl z Plzně.

Život s cukrovkou

Zmínil jsem Romana Šebrleho. Jste s ním ještě v kontaktu?

S Romanem jsem se neviděl dlouho. Teď se s ním vídává moje žena, když na sebe narazí na tréninku. Já na atletiku moc nechodím. Byl jsem letos jednou v Jablonci. Jinak ne. Předtím, když jsem chodil na atletiku, tehdy zase nechodil on. Myslím si, že jsme se naposledy viděli na Pražské tyčce, kde jsme spolu prohodili pár slov. Máme společné téma, protože máme každý dceru, která má diagnostikovanou diabetes. Takže jsme se bavili o našich cukrátkách.

Jak to dcery zvládají?

Ta moje střídavě oblačno. Cukrovka není ideální nemoc pro sportování. Jestli se nepletu, Katka Šebrlová přestala s atletikou a tuším, že hraje fotbal. Tam je to možná trošku lepší, než se za pár vteřin vydat z energie. Na tom hřišti je to asi lepší.

Máte strach o dceru, když sportuje?

Máme o ni strach, protože bývá na houpačce. Když má glykemie, není s ní moc řeč a dopravit do ní nějaký sacharid není jednoduché. Je ale dospělá a musí vědět sama.

A s Romanem už jste si své křivdy vyříkali?

Ta naše poslední setkání byla v pohodě. Čas zahojí všechny rány a smyje kdeco.

Před kamerou se stydí

On se uchytil dobře v televizi. Vás to nelákalo?

Nepřemýšlel jsem tom a i kdybych takovou nabídku dostal, nešel bych do toho. Asi nejsem dostatečně odvážný. Já jsem spolukomentoval atletiku pro Českou televizi. Tam to bylo jen po hlase, nebyl jsem vidět. Není to můj šálek čaje.

Vaše místo je v zahradnictví.

To si pište. Dělám práci, kde je vidět výsledek. Nemám potřebu exhibovat na televizní obrazovce. Nějakou chvíli jsem tam strávil a to stačilo.

Kolik máte zaměstnanců?

Přibližně třicet.

Jaké je to šéfovat? Jako atlet jste byl zvyklý bojovat sám za sebe.

Nevadilo mi být zaměstnanec. Teď je to složité. Primární je vydělat na chod firmy a na zaměstnance. Pak se řeší, zda se poplatí zbytek. Je to řehole, není to švanda. Mám ale skvělého parťáka. Spolupracujeme se skvělými architekty a ateliéry. Máme i skvělé zákazníky.

+ Dalších 6 fotografií

Filip Turek se tvrdě opřel do Fialy: ODS zradila svoje voliče a on je toho absolutní příklad