Není tomu ještě tak dávno, co v Československu celkem pravidelně docházelo k leteckým katastrofám. Ta poslední se udála 28. července 1976 a vyžádala si mnoho životů. Údaje o počtu mrtvých se ale liší. Není zcela známo ani to, kolik lidí přežilo, a to pravděpodobně z důvodu zamlčování celé události tehdejším režimem.

Na ten pohled, který se naskytl lidem na bratislavských Zlatých pieskoch, asi nikdo jen tak nezapomene. Toho dne bylo velké teplo, a tak se na koupaliště vydalo plno návštěvníků toužících po schlazení. Jenže něco po půl desáté ráno byl s osvěžováním konec. Směrem od Ivanky se k vodě blížil stroj letící z Prahy do Bratislavy nakloněný na pravou stranu. Bylo zřejmé, že pilot letadla má velké problémy – snažil se jej udržet nad hladinou, ale nepovedlo se. Iljušin II-18, kterému piloti říkávali Boženka, se zřítil do jezera.

Předek letadla, které se po nárazu rozlomilo, skončil pod vodou. Ocasní část zůstala nad vodou a v ní také pár cestujících, kteří jako zázrakem přežili. Na jezeře plavala sedadla s mrtvými těly, kusy stroje a zavazadla. K místu neštěstí okamžitě vyjely záchranné složky.

Selhal lidský faktor

Osudný let probíhal podle všeho zprvu normálně, až na moment, kdy si kapitán a dispečer nerozuměli ohledně letové hladiny. V té chvíli se rozeběhl řetězec omylů, jež zapříčinily pád letounu. Ten byl při klesání na letiště o tři sta metrů výše než si dispečer myslel. To by ještě nebyl takový problém, kdyby se ovšem nespletl ve vzdálenosti letadla od letiště o celých patnáct kilometrů.

Po chvíli piloti zjištují, že něco není v pořádku. Vědí, že se nacházejí skoro nad Bratislavou, tudíž mají na výběr ze dvou variant – buď přistanou pozvolnou zatáčkou nebo to vezmou střemhlavým manévrem. Kapitán se nakonec rozhoduje pro druhou možnost. Zanedlouho se ale objeví další problém. Jak letoun nabírá rychlost, zhasne jeden z motorů. Na palubě se naštěstí nachází mechanik, který měl kvůli vadě z konce předešlého letu pro jistotu kontrolovat motor číslo 4. Jenže stres udělá své, a technik vypne špatný motor. Letadlo tedy táhnou jen dva motory nacházející se na levé straně. A stroj přecházející do vývrtky padá k zemi.

Přežije jen pár šťastlivců

Na místě bylo asi dvacet mrtvých, další rychle přibývají – buď se topí, nebo podléhají zraněním. Z místa nehody se ozývá vzlykání. To ale, jak líčili přihlížející, postupně utichá. Mezi přeživšími byli jen pasážeři, kteří seděli na konci letadla, kde se vytvořila vzduchová bublina.

Záchranářům se podařilo udělat do plechu otvor a začít vytahovat lidi ven. “Měli různá poranění. Pamatuji si, že jeden z nich měl natrhnutá ústa. Byla tam hodně špinavá voda, pod kterou nikdo nemohl přežít,” prozradil jeden ze svědků události.

Výsledkem neštěstí bylo zpřísnění letové bezpečnosti a rovněž uzavření Zlatých piesků až do roku 1979 pro veřejnost, neboť bylo nutné odčerpat několik tun leteckého benzínu.