Dělat učitelku není jednoduché. To chce pevné nervy!

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně. "Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.

Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky." Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj nezařvala: "To jsi nevěděl dřív?" A tak s námahou zase botičky sundala.

Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mého brášky. Maminka říká, že je mám nosit taky." Učitelka už nevěděla, jestli se má smát, nebo plakat, a znovu pomohla chlapečkovi do bot.

Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde máš rukavičky?" Chlapeček odvětí: "Rukavičky mám nacpané v botičkách." Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc...

Bolestná zpověď Moniky Binias: S o 24 let mladším Petrem přišli o dítě. Bojovala i s tchyní