David Křížek popsal dojemné shledání s rodinou a návrat domů: Pořád mám vězeňský režim, přiznává
V rodině manželů Křížkových panuje po letech opět radost. Davida totiž podmínečně propustili na svobodu za dobré chování, a tak si konečně vychutnává svobodu plnými doušky. Co je však pro něj nejpodstatnější, je to, že může být zase se svou ženou a dětmi. Davidova manželka Lucie nyní v pořadu Showtime na CNN Prima News prozradila, jak si rodina užívá první dny po návratu tatínka a jak ona sama vnímá opětovnou přítomnost svého muže v domácnosti.
Lucie Křížková je nyní asi nejšťastnější ženou v republice. V pondělí 24. dubna se její muž David Křížek vrátil z vězení, kde strávil dlouhých jednadvacet měsíců.
Ihned po propuštění se shledal se svou rodinou a setkání to bylo opravdu emotivní. Jeho manželka Lucie sdílela na Instagramu fotografii, na níž dcera Lola svého tatínka nadšeně objímá. K tomu napsala všeříkající "freedom", což v češtině znamená svoboda.
David Křížek se učí fungovat na svobodě
Lucie si na novou přítomnost svého muže zatím zvyká. „Za ty necelé dva roky se koloběh toho rodinného žití samozřejmě změní, takže já jsem se snažila Davidovi nastínit náš režim. To, v kolik vstáváme, v kolik vstávám já. Co dělám dětem k snídani, kdy budím děti, v kolik odcházíme do školy, školky. Ale to jsou věci, které se podle mého za týden, dva úplně srovnají. A dvakrát za sebou jsem už nebyla ráno ve školce. Už dvakrát vedl do školky David,“ prozradila v pořadu Showtime na CNN Prima News.
Samozřejmě samotný David si všední záležitosti náramně užívá. „Dvakrát ve školce, bylo to skvělé. Jen místo tlačítka na otvírání dveří jsem rozsvěcel a zhasínal světlo. On se ten vypínač nezměnil. Já tápu všude, ale to nevadí. Jsou tam hodné paní učitelky, takže se mnou mají trpělivost,“ doplnil Křížek svou ženu.
On sám si nyní užívá nově nabytou svobodu, což však občas přináší nečekané komplikace, „Já za Davidem doma chodím a vždycky se ho ptám, co hledá, protože on teď pořád něco hledá,“ řekla s úsměvem Lucie. Nejen vypínače tak nyní dělají Davidovi problém. Je ale jen otázkou času, než si zvykne.
V posteli je o jednoho člena víc
„Je to spousta nových věcí a je tak nějak hezké se s tím sžívat, jsou to vážně příjemný věci. Třeba i to, že máme teda teď o jednoho člena v posteli víc, protože skoro celé dva roky se mnou děti spaly v manželské posteli, takže my jsme tam neměli místo pro jednoho člena navíc. Teď je David zpátky, tak zatím je to postupná změna, protože Davídek je ve škole v přírodě. Takže jsme tam vlastně my dva s Lolinkou a až přijede Davídek, tak budou muset děti do svého pokojíčku, a to pro ně bude největší změna. Ale myslím, že nám tu postel uvolní rády,“ přeje si Křížková.
David má pak stále částečně "vězeňský režim". „Ono těch věcí je strašně moc nových. A já mám ten režim, takže ve tři čtvrtě na deset nejpozději zaléhám do postele, beru si sluchátka, poslouchám rádio, u toho usínám, pak je vyndávám a místo nich si beru špunty, protože chrápající černoch mě nenechá vyspat… Takže prostě takovej zažitej postup, ale teď to bylo zase úplně něco jiného. Lolinka se tam roztahovala, což mně vlastně vůbec nevadilo. To je skvělý. Občas do mě kopla, tak to bylo vlastně fajn,“ dojal se David.
První oběd doma
Manželé zároveň do poslední chvíle nevěděli, jestli propuštění klapne. Lucie proto nechystala dopředu nic speciálního, a když přišla dobrá zpráva, rozhodla se improvizovat. „Chtěla jsem objednat něco, co David rozhodně neměl ty poslední dva roky. Tak jsem objednala sushi. Měla jsem v lednici nachlazený prosecco, abychom začali tak jemně s bublinkami. Tak myslím, že to bylo fajn,“ popisuje první večer doma Lucie s tím, že pro ni bylo zajímavé sledovat Davida, jak se vrací zpátky do svého světa.
"Třeba jsem si myslela, že si bude chtít hned sednout za volant a řídit. Já jsem pro něj vlastně přijela autem do Stráže a říkala jsem si, že asi nebude hned chtít odjet domů, ale že až budeme v Plzni, tak si třeba popojede, že si zase zkusí, jaký to je řídit. A on si za auto, nebo za volant ještě nesedl," vysvětluje.
David pro to má ale své důvody. „Zhoršil se mi zrak, protože věznice má špatné osvětlení. Místo oken jsou tam světlovody, pak jsou tam nějaký luxfery, všechno je pod umělým osvětlením. A já jsem pracoval ve skladu, ve sklepě. Nakonec já si nestěžuju, ale všechno bylo pod umělým osvětlením, tak ty oči dostaly hrozně zabrat. Skoro dva roky jsem pořádně nekoukal do dálky, a když, tak jen přes nějaký pletivo, takže i ty oči si musí zvyknout,“ doplnil ji David.