Čtyřdenní pracovní týden mi umožňuje věnovat se mému koníčku, říká hobby kulturista z Amazonu

Karlův životní příběh vlastně začal jedním úplně obyčejným přáním. V devatenácti letech zatoužil koupit si motorku. Protože byl mladý a neměl peněz nazbyt, rozhodl se odjet na čas do Anglie, aby si na vysněný řidičák vydělal. „Tehdy jsem opravdu netušil, že v Anglii nakonec strávím celých šest let,“ vzpomíná. I díky dobré znalosti jazyka se mu podařilo sehnat stabilní práci a vystudovat na univerzitě sportovní management. Po získání diplomu se rozhodl pro další životní změnu, a to život ve slunném Thajsku.

Z exotiky mezi roboty

Po několika měsících v exotice ho zkontaktovala náborářka z Amazonu s nabídkou práce v novém robotickém distribučním centru. „Příležitost poznat, jak to chodí v globální firmě pro mě byla dobrou motivací se vrátit do rodné země,“ vzpomíná Karel. A tak se znovu stěhoval, tentokrát však na jižní Moravu. Usadil se v Brně, odkud to má do práce asi půl hodiny.

„Jsem rodilý Břeclavák, ale když jsem byl malý, vždycky jsem tak trochu snil o životě v Brně. Nakonec se mi to tedy splnilo, i když cesta do něho vedla přes Anglii a Thajsko,“ usmívá se. „Do distribučního centra dojíždím asi 60 kilometrů, takže účty za benzín se nasčítají. Na parkovišti před budovou však máme nabíječky pro elektromobily, které jsou pro zaměstnance k dispozici zdarma. Přijde mi to jako skvělý benefit a sám nyní uvažuji o tom, že si elektromobil pořídím,“ zamýšlí se.

V kojetínském centru se podle svých slov zapracoval rychle. „Nejvíce bych vyzdvihnul firemní kulturu. Všichni jsou přátelští a nápomocní bez ohledu na to, jestli jde o řadové pracovníky či výkonného ředitele,“ pochvaluje si. Momentálně Karel pracuje na pozici manažera kontroly zásob a kvality. „Na oddělení mám pod sebou asi 40 lidí, je to velká zodpovědnost. Mně to ale vyhovuje. Chci mít v práci pocit, že to, co dělám, je opravdu důležité.“

Největší sen? Stát se profesionálním kulturistou

Karel si pochvaluje také čtyřdenní pracovní týden, který v Amazonu má, protože se může věnovat svému velkému koníčku. Od mládí se totiž věnuje posilování a závodní kulturistice. V současné době sice soutěží na amatérské úrovni, za pár let by se ale rád stal profesionálem. „Věřím, že do nějakých dvou až tří let bych se mohl posunout zase dál. Ročně chodím přibližně na dva závody, protože je třeba k tělu přistupovat s respektem. Příprava je poměrně náročná. Mám osobního kouče, který mi s přípravou pomáhá,“ vysvětluje.

Příprava na závody však probíhá prakticky celoročně. „Mnoho lidí si neuvědomuje, že kulturista se připravuje vlastně nepřetržitě. Je potřeba mít pevnou disciplínu a jasný tréninkový a stravovací plán. Jídlo si připravuji do krabiček na každý den. Pokud nejsem zrovna ve fázi přípravy na závody, ale nabírám svalovou hmotu, můžu si dovolit třeba jednou týdně zhřešit. Ale během přípravy nehrozí, že bych si dal třeba smažené kuře z fastfoodu,“ směje se. „Tohle myšlení mi však hodně pomáhá i v profesním životě. Řekl bych, že jsem i díky tomu organizovaný a systematický,“ doplňuje. „Jsem velmi vděčný za kolegy a mého manažera, kteří mě v mém úsilí podporují a vychází mi vstříc v případě potřeby, abych si svůj sen mohl plnit,“ uzavírá.