Trendy tagy Extra Host (pořad) Čauky lidi Hubnete s nami Zlaté glóby 2021

Nejnovější kauzy

Český tým si na Dakaru prošel peklem: Po psychické stránce jsem si sáhl na dno, říká závodník

Zdroj: Archiv Tomáše Ouředníčka
+ Další 4 fotografie
Rallye Dakar
O tom, jak nesmírně těžký může být Rallye Dakar, se letos přesvědčili čeští závodníci Tomáš Ouředníček a David Křípal. Hned od druhé etapy se potýkali s neuvěřitelným množstvím technických problémů, které sužovaly jejich Toyotu po celý závod. Čeští jezdci to ale nevzdali a přes všechny nástrahy závod dokončili, byť až na 42. místě. Výsledek je ale vůbec netrápí, napsali totiž obrovský příběh, na který nikdy nezapomenou. „V cíli mi vhrkly slzy do očí, byl to obrovský zážitek,“ přiznává Ouředníček v rozhovoru pro eXtra.cz.

Jak hodnotíte letošní 43. ročník slavného závodu Rallye Dakar? Byl nesmírně těžký. Pořadatelé se ho snažili zpomalit, což se jim nepodařilo a místo toho udělali závod technicky náročný. Letošní ročník byl těžší i kvůli tomu, že byly mnohem vyšší teploty než loni. Byl to pravý horký Dakar, jak ho máme rádi, ale pro nás to bylo nesmírně složité, protože jsme neměli možnost připravovat auto v podobně teplých podmínkách a vyzkoušet ho v písku. Na tom jsme strašně prodělali.

Byl to váš nejtěžší závod? Určitě ano. Po psychické stránce jsem si sáhl na dno tak, jak ještě nikdy. Závod jsem dokončil totálně zničený.

Co vás tak zdeptalo? Prakticky od druhé etapy nás potkával jeden defekt za druhým. Měli jsme problém s elektronikou, kvůli čemuž se nám auto zastavovalo. Když jsme to opravili, začaly nám ve velkém odcházet poloosy. Zničili jsme jich osmnáct! Nikdy jsem nic podobného nezažil.

Do toho vám dvakrát začalo hořet auto… To je strašný úlek. Když se to stalo podruhé, tak jsem okamžitě začal řvát a snažili jsme se to hekticky hasit. Ihned nám přiběhli diváci na pomoc a zaházeli jsme to pískem. Pokud totiž nepodchytíte začátek ohně, tak už se s tím nedá nic udělat. Je to strašně nebezpečná věc, ze které jsem měl ohromný strach a takový stres, že jsem se potom neustále koukal do zrcátka, jestli z auta nešlehají plameny.

Chtěl jste v tu chvíli skončit? Já bych řekl, že jsem to chtěl od druhé etapy prakticky každý den minimálně jednou nebo dvakrát. Ustál jsem to jenom díky tomu, že můj navigátor David Křípal je skvělej chlap a velký bojovník, který mě dokázal tak psychicky nakopnout, že jsme se to snažili dotáhnout do cíle.

Co vás přimělo pokračovat? V okamžiku, kdy jsme ztratili tu motivaci a věděli jsme, že to nebude na super výsledek, tak už nám zbyla jen velká touha to dojet. Chtěli jsme si dokázat, že to zvládneme překlenout až do vítězného konce. Navíc mám motto Nikdy to nevzdám. To je tak zavazující, že si ho musím změnit, protože je čím dál tím těžší ho dodržet. Na druhou stranu jsem velmi hrdý, že jsme to dodrželi a do toho cíle jsme to auto doslova dotlačili.

Ulevilo se vám, když jste dorazili do cíle? Já se musím přiznat, že mě totálně přemohly emoce. Celý závod jsem byl soustředěný, ale v okamžiku, kdy David nahlásil cíl, jsem najednou cítil obrovský uvolnění a veliký pocit zadostiučinění. Vhrkly mi slzy do očí, byl to obrovský zážitek a neskutečná euforie srovnatelná s mým prvním Dakarem, kdy jsme dojeli v tehdy historicky nejlepším českém výsledku (7. místo). Teď ty emoce byly snad i silnější, protože jsem si sáhl na dno.

Oslavili jste nějak úspěšné dokončení? Na místě ne, byli jsme rádi, že je klid. Oslavili jsme to trochu v letadle, ale nic velkého. Teď je pro mě oslavou každý den, kdy jsem šťastný, že nemusím nikam jet a že můžu být s rodinou.

Máte vůbec chuť pokračovat v závodě i příští rok? Já jsem sliboval, že určitě už nikdy nepojedu, ale je to tak skoro po každém ročníku. Po čase už ale zůstanou jen ty pěkný vzpomínky. Myslím že na to máme a že zvládneme vybojovat nějaký lepší výsledek.

Související články

Další články