Zatímco v roce 1991 se považovalo za velmi šťastné pouhopouhých 7 procent Čechů, v současnosti se ukazatel vyšplhal k 18 procentům. Pozitivní zprávou je, že se zároveň snižuje počet nešťastných lidí. Oproti 21 procentům číslo kleslo na 11 procent.

Vyplývá to z dat sesbíraných experty z brněnské Masarykovy univerzity, která vyšla v rozsáhlé publikaci Hodnoty a postoje v České republice 1991 až 2017.

Práce sice vůbec nezohledňuje faktory jako užívání návykových látek, například marihuany, které Češi holdují z celé Evropy nejvíce, ale selským rozumem lze dojít k závěru, že vyšší míře spokojenosti její účinky určitě napomáhají.

Spokojenost Čechů sice raketově roste, souběžně se zvyšováním životní úrovně však dochází i k negativním proměnám společnosti. Jde zejména o toleranci. Rapidně se snížila důvěra Čechů v muslimy, oproti devadesátým létům by je nechtělo mít za sousedy dvojnásobné množství lidí.

Stále více Čechů by si však nepřálo bydlet ani vedle židů nebo křesťanů, oproti vyznavačům islámu ale nejde o tak strmý nárůst. Tento fenomén je rovnoměrně rozprostřen po celém Česku, nevyhýbá se ani Praze, Brnu a dalším velkým městům, kde již soužití s cizinci nikomu nepřipadá nikterak nevšední.

V důvěře majoritní společnosti si naopak polepšili Romovéhomosexuálové. Konkrétní příčiny těchto jevů ale publikace neuvádí.

Navzdory objektivnímu faktu, že na zlepšení životní úrovně v Česku se velkou měrou podílela Evropská unie, jejíž součástí je země od roku 2004, je u Čechů stále méně oblíbená. Jako Evropané se Češi nejvíc cítili v roce 1999, od té doby trvá sestupná tendence. Vysokou důvěru ve společenství 28 států má už pouhých 5 procent lidí.