Obecně poruchou spánku trpí 10–15 % populace. Nejčastější poruchou je spánková apnoe, kdy je člověk neustále unavený, protože se ve spánku dusí, nebo klasická nespavost, při které se jedinec potýká s tím, že dlouho nemůže usnout, nebo se budí naopak moc brzy. „U spánkové apnoe spí člověk neustále, nebo je příšerně unavený. Jedná se o poruchu, při které se vám ve spánku zastavuje dech. Ta se léčí přetlakovým přístrojem, kdy se pacient naučí správně dýchat a s tím i dobře spát. Velké riziko spánkové apnoe je třeba u obézních lidí. Mnohdy jí člověk trpí i kvůli špatnému posazení krku, zkrátka když jeho anatomický tvar není v pořádku,“ popsala eXtra.cz odbornice ze spánkové laboratoře Inspamed, jež si nepřála být jmenována.

„Lidé se učí s přetlakovým přístrojem spát a mnohdy ho musí používat až do konce života. Předcházet apnoe se dá tak, že budete dodržovat správnou životosprávu. Jinak moc ne. Další porucha, kterou zde léčíme, je nespavost. Na tu pomáhají hlavně psychoterapie nebo prášky. Psychoterapie to někdy dokáže odbourat. Nespavost jako taková vzniká při zvýšeném stresu, jako je úmrtí v rodině nebo jiná tíživá situace,“ vysvětluje laborantka. „Na psychoterapii vás naučí chodit spát včas a vytvořit si pravidelný spánkový rytmus,“ dodává. Režim je totiž při poruchách spánku skutečně důležitý.

Příkladem nespavce za všechny je paní Kamila H. (54), která se nevyspala spánkem spravedlivých pomalu deset let. „S nespavostí jsem se potýkala už po narození mé první dcery. Porodila jsem ji už v šestém měsíci a musela jsem být hospitalizována v nemocnici po dobu dvou měsíců, už tehdy jsem přestala spát. Hodiny jsem civěla do stropu a nemohla usnout. Vzhledem ke komplikovanému porodu to bylo velmi stresující období. Někdy jsem nespala až tři dny v kuse,“ popisuje Kamila svůj problém.

„Spánková porucha se mi ještě zhoršila po smrti mámy nebo v době, kdy končilo moje druhé manželství. Při nedostatku spánku vám ale činí obtíže už úplně všechno. Nesnesla jsem jakékoli změny prostředí. Představa, že třeba jedu na výlet pod stan, byla pro mě hrůzostrašná. Nebyla jsem schopna vyčerpáním normálně fungovat,“ svěřila se Kamila redakci eXtra.

„Došlo to až tak daleko, že jsem si přišla jako živoucí mrtvola. Beru na to Stilnox, ale vzhledem k tomu, že způsobuje závislost, tak beru jen půlku jako placebo efekt. Vím, že půlka mě nezachrání, ale nechci být závislá. Přiznám se, že když ho nemám doma, jsem nervózní. Chvíli jsem dokonce chodila k psychiatrovi,“ přiznává se. „Snažím se chodit spát včas a dostatečně hodin. Mnohdy je problém, že se stresuji, že neusnu, už než jdu do postele, a jsem si vědoma, že je to špatně. Je to jako na houpačce. Momentálně nespím tak zle, ale určitě ne jako běžný člověk.“ Kamila naše slova jen potvrzuje. Pravidelný režim poruchu spánku sice nevyléčí, ale dokáže ji zmírnit. A mějte na paměti, že brát prášky není žádná ostuda.