Božena: Kostýmy se povedly, zato výběr hereček pokulhává, říká odbornice Zita Miklošová
Zita Miklošová působila jako scénografka a kostýmní výtvarnice např. v divadle Na Vinohradech, Národním divadle, Divadle Pod Palmovkou, Hudebním divadle Karlín či J. K. Tyla v Plzni a navrhovala v 90. letech kostýmy pro letní Shakespearovské slavnosti
Spolupracovala s Petrem Kracíkem, Tomášem Töpferem, Jiřím Menzelem, Ondřejem Havelkou, Janem Kačerem, Ondřejem Kepkou, Miroslavem Krobotem a další. Nyní působí jako pedagog na Metropolitní odborné umělecké střední škole v Praze.
„Mně se celé výtvarné pojetí minisérie Božena líbí. Nejen kostýmy, ale i krásná místa, scénografie, všechno je v pořádku. Nevím, kdo to dělal, ale evidentně tomu rozumí a dal si s tím práci. Jedná se o velmi dobře zpracovaný umělecký směr v oblékání té doby Biedermeier. Dokonce chválím i materiály kostýmů, to se pozná, z jakých látek se šilo. Jsou to dobře vybrané materiály tak, jak to tenkrát doopravdy bylo, skutečně povedená práce,“ řekla pro eXtra Zita Miklošová.
Hlavní herečky
Kromě kostýmů se odbornice rozpovídala i o seriálu celkově, ale ne vše zhodnotila kladně. "Moc se mi minisérie líbí, jediné, s čím mám trošku problém je výběr hereckého obsazení, konkrétně hlavní představitelky. Dámy jsou určitě moc dobré herečky, ale já si Boženu Němcovou představuji jinak. Myslím, že byla bruneta a byla více smyslná. Chybí mi její hnědé oči. Geislerová je skvělá, ale pro mě nemá pronikavé, smyslné a uhrančivé hnědé oči jako Božena. Tady jsem z toho malinko zklamaná, zkrátka bych si to asi představovala jinak, navíc, Aňu Geislerovou vidím všude, což jí přeji, ale na postavu Boženy to zkrátka necítím. Teď však mluvím jako divačka v důchodovém věku," dodala Miklošová.
Zita Miklošová poskytla exkluzivně pro extra.cz návrhy a nákresy svých prací, které ve spolupráci se svými studentkami dělala v hodinách scénografické dokumentace. Dokreslí nám tak umělecký směr „Biedermeier“, který se v době Boženy Němcové nosil.
Co je Biedermeier
Název je odvozen z kombinace jmen Biedermann a Bummelmeier, dvou měšťáckých satirických postav z německého časopisu Flieigende Blätter. Módu Biedermeiera pochopitelně ovlivnila obrozenecká doba, revoluční myšlenky, vzrůstající sebevědomí měšťanstva, pomalý nástup kapitalismu a v neposlední řadě průmyslová výroba. Poprvé se začaly výrobky, nejen oděvy, vyrábět strojově, ve velkém. Světovou módu určoval Londýn, Paříž a také Vídeň.
Vzhledem k Rakousko-uherské monarchii se k nám tedy módní novinky dostávaly téměř okamžitě. V Praze v té době vznikaly první promenády, Praha se chlubí svou první „třídou“ Příkopy. Zde se scházeli páni a dámy „na korze“, kde se diskutovalo a hlavně se zde předváděla nová měšťanská móda. Styl vyjadřoval touhu po harmonii, eleganci, přírodě a také po pohodlí.
Ženský oděv
Sukně se opět rozšířily v krinolíny a pas se vrátil na své původní místo. Rukávy bývaly v horní části široké a vyduté, směrem k zápěstí se zužovaly. Zdobily se stuhami, květy a volánky. Klobouky měly kukaňovitý tvar, bohatě zdobené květinami či ovocem.
Mužský oděv se zjednodušuje
Košile, vesta, dlouhé a úzké nohavice se stávaly trvalými součástmi mužského šatu. Přes oblek se nosil vrchní, řasnatý pelerinový plášť s vysokým límcem. Muži nosili na hlavě cylindr. Samozřejmě i zde platilo klasické pravidlo, že bohatší měšťanstvo používalo drahé látky z dovozu a prostší lidé měli spíše méně barevné, lněné a obyčejnější materiály.
Účesy a líčení
Pro účes jsou u žen typické všechny druhy pěšinek, tedy uprostřed, kruhová pěšinka či pěšinka šikmá. U uší byly partie zvlněné, moderní byly svislé či objemné lokny. Temeno zlobily lokny s ozdobami. Používaly se nejrůznější příčesky.
U můžu se rovněž používaly pěšinky, muži si nechávali delší vlasy, aby se je mohli upravit do požadovaného, mírně zvlněného tvaru. Velkou módu pak představovaly kotlety či typické licousy. Každodenní hygiena byla samozřejmostí. Pudr a líčidla se používaly velmi málo. Vlasy se lehce pomádovaly.