Bolek Polívka pro eXtra.cz o postelové scéně s Balzerovou: Řekla mé ženě, že jsem byl dobrej, říká herec
Bolek Polívka zazářil v nové komedii Srdce na dlani, ve které si zahrál po boku syna Vladimíra Polívky a dvořil se Elišce Balzerové. V rozhovoru pro eXtra.cz legendární herec popisuje, jaké rady předal svému synovi a nakolik si užil natáčení s Balzerovou. Se stále půvabnou herečkou se setkal na place po dlouhých padesáti letech a hned si spolu střihli postelovou scénu. "Řekla mé ženě, že jsem byl dobrej!" pochlubil se Polívka.
Ve filmu jste se setkal se svým synem Vladimírem, kterému jste hrál otce. Dáváte mu herecké rady, nebo už to není potřeba?
On je vlastně nikdy moc nepotřeboval. Ale pár rad jsem mu dal, stejné, jako mi dal můj tatínek. Říkával mi: Bolečku, před představením, než přijdeš na jeviště, se musíš nadechnout, abys měl víc vzduchu v plicích než diváci. To jsem mu třeba poradil. Když jsem se pak tatínka ptal, jestli si mám nechat jméno Polívka a nemám si radši vzít maminčino rodné příjmení, řekl mi: Bolečku, nech si to jméno! Budeš mít reklamu na každém jídelním lístku. To je další rada, kterou jsem Vláďovi dal, i když jsem mu navrhoval, že by se mohl jmenovat Franco Valach. To by bylo teprve zvučné jméno, rytíř des grieux Franco Valach!
Jste proslavený svým humorem, který podědil i váš syn. Pošťuchujete se hodně během natáčení?
Na place ani ne, protože nechceme rušit ostatní. Už od jeho dětství se ale spolu umíme smát a umíme se spolu skvěle bavit. Když jsem ho třeba vozil ze školy, měli jsme spolu takovou hru. Říkal jsem mu: tady ta bude tvoje manželka a ukázal jsem na nějakou dívku na ulici. On mi oplatil tou samou mincí a vybral nějakou ženu kypřejších tvarů. Prostě jsme se škádlili tím, že jsme si vybírali ty nejhorší možnosti, které by mohly být naší manželkou. To jsme se bavili skvěle.
Vladimír je čím dál víc obsazovaným hercem a jeho popularita roste. Jste na svého syna pyšný?
Až hrdý!
Vy sám patříte mezi legendy českého filmu. Věříte, že vás syn překoná?
Jestli překoná, o to snad ani nejde. Hlavní je, že stopu zanechává taky. Stopy jsou dobré v tom, že se v nich nedá couvat, ale na druhou stranu mohou být zasněženy nebo roztát. Člověk by na to ale neměl myslet, byť je pravda, že sám jsem byl překvapený, když mi na internetu mé děti ukazovaly deset nejlepších filmů Bolka Polívky - to jsem měl radost. Člověk na to ale jinak nemyslí a snad by na to ani neměl myslet.
Chtěl byste se potkat na place s Vladimírem a Aničkou?
My tohle máme v divadle. Ale rád bych si to vyzkoušel i před kamerou, věřím, že by to bylo zábavné.
Ve filmu jste ztvárnil muže, který čerstvě nastoupil do důchodu a začal bavit děti jako klaun. Vy sám jste přitom svými klaunskými schopnostmi pověstný. Můžete říci, že jste hrál sám sebe?
Do značné míry ano, ale to klaunství je už taky zaváto časem. V tomhle filmu už je to jen taková koketerie, náznaky toho, co kdysi bylo. Jak jsem dlouho nežongloval, teď jsem si to musel celé obnovit. Bohužel jsem neměl moc času si čísla nacvičit, takže jsem dělal jen to nejjednodušší.
Žonglujete i po natáčení, nebo jste to definitivně pověsil na hřebík?
Z natáčení mi zůstaly ty míčky, a tak si s nimi každé ráno žongluji a už se mi zase začínají objevovat ty staré grify. Je to už ale spíš pro zábavu našich dětí.
Ve filmu jste se dvořil Elišce Balzerové, se kterou se znáte už od dob, kdy jste studoval na JAMU. Dvořil jste se jí někdy i ve skutečnosti?
Když jsem viděl Elišku poprvé v Brně na konzervatoři před padesáti lety, všechny nás tam oslnila. Ona je typ Catherine Deneuve. Ještě jsme tam měli Janu Švandovou, ta je zase typ Brigitte Bardot, takže my jsme tam měli i další krásné ženy, ale Eliška mě oslnila nejvíc. Vyrůstala na Valašsku, a tak jsem si říkal, že s takovou ženskou by se dalo žít. Bohužel mladí studenti na JAMU nemají nárok, za našich dob ho měli starší spolužáci, takže jsem neměl šanci uspět. Po padesáti letech se mi konečně podařilo si ji alespoň na plátně vzít.
Užil jste si natáčení po boku Balzerové?
Velmi! Eliška je herečka, jakých je málo. Citlivá, reagující, opravdová, je prostě skvělá. A navíc - po té naší postelové scéně řekla mé Marcele: Byl dobrej!
Domlouvali jste se, že byste si spolupráci před kamerou v budoucnu zopakovali?
Kdyby to šlo, proč ne? Záleží ale také na scénáři. V Srdci na dlani byl dobrý, takových, které takhle fungují, moc není. Citlivě střídá melancholii se srandou. Ono se třeba řekne, jak je jednoduché natočit takovou letní komedii, ale musí to být dobře vymyšlené, vůbec to není jednoduché. Tady to ale klaplo.