Bolek Polívka převzal cenu prezidenta festivalu. Své ženě poděkoval nevybíravými slovy
Cenu prezidenta Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech dnes dostal český herec, dramatik, scenárista a režisér Boleslav Polívka. Na závěr festivalu mu ji ve Velkém sále hotelu Thermal předal prezident festivalu Jiří Bartoška a celý sál laureátovi dlouho tleskal vestoje. Polívka ve svém projevu zmínil poněkud netradičním způsobem i svou ženu Marcelu. Celé to mohli sledovat také diváci na České televizi.
"Čas letí, já jsem se narodil v roce 1949 a tatínek mi říkal: ty už ses narodil znárodněný," řekl při své děkovné řeči. Tatínek byl ochotník a měl by z mého ocenění radost, doplnil. "Krásný mladík je hříčka přírody, krásný stařec je umělecké dílo," citoval pak ještě z pódia básníka Johanna Wolfganga von Goetheho, spjatého s Karlovými Vary, dějištěm festivalu.
Stáří se ohlašuje tím, že vám onemocní žena
Zároveň v projevu žertoval na účet své ženy Marcely. "Marcelka je jeden z mála důkazů, jak člověk pokračuje v čase, jak stárne. Ona měla zamrzlé rameno. Nemohla zvednout ruku. Já jí říkám, Marcelko, takhle se ohlašuje stáří, onemocní ti žena," řekl se smíchem Polívka.
Festival k poctě Polívkovi uvedl film Zapomenuté světlo z roku 1996. Polívka v něm ztvárnil vesnického faráře, který v 80. letech bojuje se státními úředníky i vyššími církevními představiteli za záchranu kostela. Pro faráře představuje víra v Boha neotřesitelnou hodnotu a navíc zápasí s pocitem vlastní zbytečnosti a bezmocnosti při setkání s chorobou milované Marjánky, kterou hrála Veronika Žilková. Stejně bezmocný je i před socialistickým režimem, který arogantně likviduje hmotné i duchovní hodnoty.
Bavič i herec
Boleslav Polívka proslul jako bavič, široké veřejnosti jsou známé jeho televizní pořady Manéž či Bolkoviny. Bravurně zvládá ale i role vážné, například za postavu faráře ve filmu Zapomenuté světlo nebo za své angažmá ve filmu Musíme si pomáhat dostal Českého lva. Polívka se z výjimečného mima stal jedním z nejobsazovanějších filmových herců, spolupracoval s mnoha slavnými režiséry, s Věrou Chytilovou, Janem Hřebejkem či Jurajem Jakubiskem.
Jako filmový herec Polívka debutoval v roce 1966 ve snímku pro mládež Kočky neberem. Po několika televizních filmech byla jeho výrazným počinem Balada pro banditu (1978), následovala i další ztvárnění divadelních představení - Poslední leč (1981) či Šašek a královna (1987), v němž hrál se svou tehdejší ženou Chantal Poullainovou. K dalším známým Polívkovým filmům patří Kalamita (1981), Sedím na konári a je mi dobre (1989), Něžný barbar (1989), Kytice (2000), Pelíšky (1999), Pupendo (2003) a mnoho dalších.