Bartoš z Devadesátek slaví 30: Prošel si těžkým rozchodem, radil mu Sokol

Váhal jste dlouho, zda se ucházet o roli Devadesátkách?

Vůbec. Po tom, co jsem si přečetl kousek textu ve scénáři, jsem si řekl „to je ono“, a to se mi stalo asi poprvé v životě. Cítil jsem, že je to role pro mě, že do ní pasuji. Za tři dny jsem se pak musel naučit poměrně dost textu, bylo několik kol castingu a už při druhém jsem si říkal, že by mě fakt mrzelo, kdyby to nevyšlo, říká Kryštof Bartoš.

Řada lidí vaší generace často netušila, co se tu v devadesátých letech dělo. Jak jste na tom byl vy?

Trochu jsem o tom věděl, ale popravdě toho moc nebylo. Když jsem se dozvěděl, že tu roli mám, bylo mi jasné, že se na to musím pořádně připravit. Říkal jsem si, že tím možná vykompenzuji nedostatek zkušeností před kamerou. Prolistoval jsem knížky Ivana Jonáka, viděl jsem Sametové vrahy a podobně.

Jak jste reagoval, když jste roli policisty Tomáše Kozáka získal?

Byl jsem tak nadšený, že si dokonce pamatuji, že to bylo 28. října, měl jsem zrovna volno a byli jsme na procházce s rodinou. Měl jsem radost jako malej kluk. Slavil jsem několik týdnů, možná měsíců. Zahájilo to opravdu dobré období. Udělalo mi to radost, která trvá do teď.

Předpokládám, že za to může i fakt, že se ze seriálu stal během pár týdnů prakticky fenomén. Čekal jste něco podobného?

Je kolem toho teď velký boom, všichni se o to téma nyní zajímají. Já jsem čekal, že to bude mít úspěch, protože velký úspěch měly už Případy 1. oddělení a tohle je víceméně stejný tým tvůrců. Překvapuje mě ale ta intenzita, že se o tom tématu tolik mluví, že se na ČT vysílají dokumenty, což je super.

Úspěch

Devadesátky slaví úspěch: Staly se nejsledovanějším českým seriálem posledních 18 let

Pro vás jde o jednu z největších televizních rolí. Jaké to je sledovat sám sebe na obrazovce?

Je to zvláštní pocit se vidět v TV, ne vždy příjemný. Člověk je k sobě vždy hodně kritický, ale u těch Devadesátek při pohledu na sebe netrpím tolik jako třeba u ostatních rolí.

Jak vzpomínáte na natáčení?

V dobrém, i když na začátku to bylo těžké. Měli jsme točit od února do června 2020, jenže pak přišel covid a nic nebylo jisté. 95 procent seriálu se natočilo během dvou měsíců v létě místo původně plánovaných čtyř. Mnohdy jsem neměl ani volno, bylo to velmi náročné. Když jsme pak šli ale do terénu a nenatáčeli jsme jen v budově, už jsme si to všichni užili. Myslím ale, že jsme měli štěstí v neštěstí. Tím, jak to bylo v létě, se člověk mohl koncentrovat jenom na natáčení, protože není práce v divadle a ten krátký časový úsek také pomohl intenzitě nasazení do práce. Alespoň pro mě to tak bylo.

Jak se vám jako v podstatě nováčkovi před kamerou pracovalo se zkušenějším Ondřejem Sokolem?

Bezvadně. On má úžasný smysl pro humor, kterým mě tak pošťuchoval. Samozřejmě že mám taky své ego, ale kluky, se kterými jsem točil, opravdu respektuji, takže to pro mě nebyl žádný problém. Ze začátku jsem se ptal sám sebe, jestli na to vůbec mám, ale oni mi vlastně pomáhali tím, že to zlehčovali. Líbilo se mi, že postava Tomáše Kozáka se tu svou práci taky vlastně učí, a tak ten vývoj, který je v seriálu vidět, je jak Tomáše Kozáka, tak můj.

Právě Sokol je svými vtípky při natáčení pověstný. Neměl jste toho někdy už plné zuby?

Vůbec, snad jen, když jsme se s přítelkyní v průběhu natáčení rozešli, to jsem ty vtípky na mou osobu nesl hůř, ale vlastně to člověku pomohlo se z toho dostat.

Můžete přiblížit, k čemu mezi vámi a přítelkyní došlo?

Bylo to nepříjemné, protože to bylo velmi nečekané. Nastěhovali jsme se do nového bytu, vkládal jsem do toho velké naděje a ona se po třech týdnech odstěhovala. Byli jsme spolu asi rok, ale bylo to velmi intenzivní, takže jsem z toho ke konci natáčení, kdy k tomu došlo, byl trochu skleslý. Pamatuji se, že jednou za mnou přišel Ondra a říká mi: "Teď se bude stavět ta lávka mezi Holešovicema a Karlínem. Víš, jak se bude jmenovat? Holka, to je to, co ty nemáš!" Byl to ale vlastně humor, který mi pomáhal se přenést.

seriál

Bývalý kriminalista Doucha o Devadesátkách: V čem je podle něj seriál nepřesný?

Zatímco Sokol v seriálu hraje občas povahově tak trochu sám sebe, Martin Finger je v roli nevrlého bručouna. Je takový i ve skutečnosti?

Vůbec ne. Je úplně jiný, není to extrovert. Je velmi inteligentní, hloubavý člověk, což mají s Plíškem společné. Rozhodně to ale není morous.

Devadesátky se staly velkým hitem a o vás se mluví jako o vycházející hvězdě českého herectví. Co na to říkáte?

Vnímám, že se o mně mluví, že je mě vidět, což je pro herce určitě výhoda. Na druhou stranu já si na to nějak zvlášť nepotrpím. Není mi to nepříjemné, ale nepotřebuji na sebe za každou cenu upozorňovat. Mám rád život v přítomném okamžiku a myslím, že nás o něj sociální sítě okrádají, proto třeba nemám ani Instagram.

Už máte nabídku na nějaký další televizní projekt?

Zatím žádnou další nabídku nemám a v tuto chvíli nevím, co budu dělat, kromě dvou her v divadle. Všechno se teď utlumilo kvůli pandemii. Momentálně tak čekám, co přijde. Mám spoustu volna, takže kdo chce, může přijít s nabídkou, budu se těšit.

+ Dalších 6 fotografií

Tuňák mi zničil hru, tvrdí Martin ze Zrádců. Odsoudil Honzův hysterák a odhalil, jak moderátora snášeli ostatní