Martin Marcin byl nejstarší ze zabitých vojáků a svoji práci bral bezesporu jako poslání. „Já tady žít nemůžu, nemůžu se dívat na uhlazený chlapy v upnutých růžových tričkách s kabelkou přes rameno. Potřebuju na misi, do Afghánistánu, tam jsem chlap, tam dělám práci, která má nějaký smysl,“ vysvětloval kamarádce Evě, se kterou si byl více než blízký.

Dle ní Martin tvrdil, že jemu se nic stát nemůže. Nanejvýše si jednou udělal bouli, když šlápl na hrábě. Chtěl si po příjezdu koupit psa, aby už musel zůstat doma v baráku v Dívčicích a usadit se. Měla to být jeho poslední mise. Mnohokrát si v noci s Evou volal.

„Martin svoje působení v armádě nebral jako dobrodružství, ale jako poslání. Byl přesvědčen, že když může někde pomáhat, musí to udělat, aby se konflikty nepřesunuly k nám. Ať to zní, jak chce, on byl strašně fajn chlap, žádnej zelenáč ani dobrodruh, moc dobře si uvědomoval rizika a na druhé straně často říkal, že nejde do bojového nasazení, ale jede do Afghánistánu jako strážní rota,“ popisuje starosta Dívčic a jeden z nejlepších kamarádů vojáka Radek Livečka.

Na vesnici žil zhruba pět let sám, byť tam neměl žádné rodinné vazby. Ucházel se tam o to být dobrovolným hasičem.

„Byl i na misi v Afghánistánu v roce 2014, když tam zemřelo pět českých vojáků. Říkal, že není vůbec pravděpodobné, že jeho rotu potká další taková tragédie a že není třeba se bát. A dneska je mrtvej. Proč on?,“ táže se Eva a mnoho dalších.

Informace přinesl portál iDnes.cz.