Ano, šéfová se pohřbila prvním dílem: Sarkasmus a vtip vyměnili za strojené žvatlání
Už od začátku bylo jasné, že když Zdeněk Pohlreich (61) hodil do show Ano, šéfe vidle, další pokračování pořadu bude stejně úspěšné, jako když Charlieho Sheena nahradili utrápeným bubáčkem Ashtonem Kutcherem
Z celého pořadu okamžitě vymizel pověstný Zdeňkův sarkasmus a nahradila ho italská trapnost s německým přízvukem. Jitka Pagana chce u lidí evidentně zapůsobit jako neohrožená samice v letech, která dokáže cupkat v lodičkách a bouchat pěstí o stůl zároveň.
To by bylo možná fajn, kdyby celý Jitčin projev nepůsobil tak šíleně strojeně. Její syn, který "je napůl Ital, mluví plynule německy, ale je to znát", panebože, nasazoval skomírající kuchařské show korunu.
Polovinu věcí jste ohnivému Santovi ani nerozuměli, protože zatímco se pohyby Itala zuřivě rozmachoval nad uschlými květy, tak do toho německou češtinou podivně chrochtil důvody svého zděšení.
Jedno se ale Santovi musí nechat. I přes jazykovou bariéru toho napovídal až až. Jeden by skoro řekl, že Santo víc mluvil, než vařil. Zatímco máma Jitka umravňovala rozhořčeného majitele restaurace, který se Jitce snažil rukama i nohama vysvětlit, že do restaurace dává hlavně srdíčko, synáček Santo mlel a mlel, rozhazoval rukama a zběsile krájel zeleninu.
Když mělo ale dojít na vaření, zkušený odborník Santo přenechal tuto práci najatému kuchaři a raději vše jen komentoval. Ano, šéfová je typickým příkladem toho, co se stane, když se začnou ženské míchat do ryze mužských prací, jako je třeba vaření. Všechno špatně!