Trendy
válka na Ukrajině Clash 13 Ano, šéfe! Anna Slováčková

Anička Slováčková by slavila teprve 30 let: Příběh plný bolesti i boje o naději na život

Anička Slováčková dorazila podpořit tatínka.
Zdroj: Pavel Dvořák/eXtra.cz
Předchozí Další
+ Dalších 14 fotografií
VZPOMÍNKA

Jsou to čtyři měsíce od chvíle, kdy zarmoucené Česko vyprovodilo na poslední cestu zpěvačku Annu Slováčkovou. K té byl osud bohužel krajně nespravedlivý a nedopřál jí oslavit ani páteční kulatiny. Odešla v pouhých 29 letech. Největší oporou jí byli otec a bratr Felixové, její skupina nejvěrnějších kamarádů a fanoušci, kterým se mohla svěřovat. Ani ti ale nemohli této čisté duši ulevit od utrpení, které rakovinu provázelo. Její krutý osud sledovala i redakce eXtra.cz.

Anna Slováčková: Boj až do konce

Anna Slováčková se rvala statečně a jakkoli nefér jí ti tam nahoře rozdali karty, přesto bojovala jako lvice o každou vteřinu života navíc.

Té potvoře rakovině nedala nic zadarmo.

Již jednou se jí podařilo nemoc, aspoň na čas, porazit. Bohužel dnes již víme, že si zákeřná choroba vzala jen oddechový čas, aby pak na tuhle sympatickou mladou holku, která neměla nepřátel a pomáhala všude a všem, jak mohla, zaútočila s mnohem větší silou, proti níž už nebylo obrany.

Ten příběh sledoval snad celý národ. Včetně mnoha lidí, kteří ani netušili, jak a co Anička zpívá. Jenže dcera Felixe Slováčka a Dagmar Patrasové byla pokorná, na nic si nehrála, na všechny byla milá, neměla absolutně žádné celebritní manýry. A to všechno vyzařovala i navenek. Nemusela si na nic hrát, tvořit si fejkovou instagramovou osobnost.

A tak si ji na dálku oblíbili i ti, kteří se neřadili mezi fanoušky a znalce její práce.



Upřímná i mlžící

Veřejnosti se dost otevřeně svěřovala s průběhem léčby, občas samozřejmě ne úplně přímo, ale přesto přidávala i náznaky, že to vážně není dobré: například když padla první slova o paliativní léčbě. Reakcí se však vylekala natolik, že začala obavy mírnit. Řadě lidí se pak ulevilo, že to tedy vlastně asi nebude až tak špatné. Bylo. A ještě horší, než tušili.

Podle přátel, s kterými jsme měli šanci mluvit, Anička žila opravdu do posledních chvil. Sice ji choroba čím dál víc přemáhala, ale únavě ani bolesti se snažila nepoddávat.

Splnila si i velký sen, zažít zimní New York. Nechtěli ji tehdy nikde pojistit. Tak zle a bez příznivé prognózy na tom ve skutečnosti byla.


Lékaři a nemilosrdný ortel

Že nás bohužel opustí, z jejího okolí prosakovalo už dlouho. Lékaři ji natvrdo varovali, aby si raději uspořádala všechny své poslední věci, že neví dne ani hodiny. Že to nedopadne dobře.

Anička Slováčková stále doufala. V zázrak, i její táta Felix sháněl všemožně po světě a od léčitelů možné i nemožné přípravky, aby své holčičce prodloužil život.

Anička to vděčně přijímala a přestože nevěřila v zázraky a vůbec si nedělala iluze, že by se jak mávnutím kouzelného proutku vyléčila, dojímala ji láskyplná starost jejího táty, s kterým měla výjimečně hluboké pouto.

Ke konci přišla o hlasivky a musela už rušit veškerou práci. Také musela trávit hodně času v nemocnici.

Těsně před svým skonem podepsala revers, chtěla odejít doma. V té době už tušila, že konec je na dohled. Přesto podle okolí nikdy nepropadla záchvatům výčitek ve stylu „Proč zrovna já?“. Nikdy nebyla hnusná na své nejbližší, byť by projevy frustrace a vzteku jistě dokázali pochopit.

Bylo to určitě strašné vědět, že její vyměřený čas se chýlil k závěru a že ať bude prosit nebo jakkoli se bude vztekat, nezvrátí to.


Bolest i naděje

Ale bylo by nespravedlivé její život zjednodušit jen na nemoc, nesmírnou bolest na konci a pak také na smrt.

„Někdy už mě štve, že si na mě někteří dívají pomalu jako na postiženou, i když je to už dávno, co jsem byla v léčbě,“ říkala našemu redaktorovi po prvním ataku nemoci.

Ale to byl jen záchvěv nepříjemného pocitu, jinak chápala, že spoustě ostatním vlastně dodává sílu a vůli žít.

Její život byl poměrně krátký, ale plný. Absolutně bez protekce u publika uspěla hudbou. Prostě podědila talent, který zúročila. Získala si také miliony fanoušků a především fanynek hraním v seriálech.

A hlavně zkrátka byla. A byla tu pro ty, s kterými se měli vzájemně rádi. Přesto si dovolím tvrdit, že moc chybí i nám, co jsme nepatřili do jejího vnitřního kruhu.

Doporučené video: Jeden z posledních rozhovorů Aničky Slováčkové:


Celebrita bez pózérství

Ukázala nám, jak být hvězdou bez pózérství, jak se vyrovnat s překážkami a automatickou nedůvěrou okolí k dítěti slavných rodičů i to, jak se dá pojmout zpověď ohledně nemoci, která už vzala blízké tolika Čechům a Češkám.

Jako bychom jí všichni rozuměli, že svět umí být pes, ale taky moc krásný, když na to přijde. Opakovala do omrzení, jak si váží přírody, pohody, fajn lidí, lásky i přátelství. Řada jejích příspěvků na Instagramu byla plná sluníčka. Toho na fotkách, ale i jeho hřejivosti ve slovech, které k tomu napsala.

A to bylo její poselství, které bychom si měli odnést i z jejího těžkého životního osudu. Že jde žít a zemřít tak, aniž by po našem bytí zůstal jakýkoli stín pachuti. Aby na takového člověka lidé z jeho okolí vzpomínali jednoznačně a bez výjimky jen s hlubokým obdivem a láskou.

A že nikdy nemáme otálet se svými sny. Nevíme totiž, jestli ještě dostaneme šanci si je splnit někdy v budoucnu. Anička by se dožila 30 let 22. srpna 2025. Bohužel jí to nebylo dopřáno...

Související články

Další články

Nejnovější kauzy