Petra Kvitová je česká tenistka známá především svou rychlou hrou a plochými údery, které si natrénovala na rychlých površích v hale.
Jejím vzorem je Martina Navrátilová (*1956). Na okruhu Ženské tenisové asociace (WTA) vyhrála jednatřicet turnajů ve dvouhře žen. V jeho žebříčku byla nejvýše klasifikována dne 31. října 2011 na 2. místě ve dvouhře a v únoru 2011 na 196. místě ve čtyřhře. V rámci okruhu Mezinárodní tenisové federace (ITF) zvítězila na sedmi singlových událostech.
Narodila se 8. března 1990 v Bílovci (tehdejší Československo).
Kariéra
Rozhodli o ní rodiče po jejím vítězství na Pardubické juniorce 2006. V 16 letech se přestěhovala do Prostějova, aby se stála součástí tamního věhlasného tenisového klubu. Tento krok se ale vyplatil. S uvedeným družstvem opakovaně vyhrála mistrovství republiky smíšených družstev a od 4. července 2011 je jeho doživotní čestnou členkou.
V sezóně 2010 ji WTA vyhlásila nováčkem roku, v té následující již získala celkem čtyři individuální ceny.
Na nejvyšší grandslamové úrovni získala dva tituly. Ve svém premiérovém finále ve Wimbledonu 2011 zdolala Rusku Marii Šarapovovou (*1987). Ve druhém finálovém boji 2014 hladce přehrála Kanaďanku Eugenii Bouchard (*1994) a po Navrátilové vybojovala, jako druhá žena narozená na české půdě, více než jednu mísu Venus Rosewater určenou pro šampiónky z All England Clubu.
2011 zvítězila na Turnaji mistryň a WTA ji na konci sezóny vyhlásila hráčkou roku, ITF pak mistryní světa ve dvouhře. 6. listopadu 2011 se stala první tenistkou, která v 21. století dokázala v témže roce vyhrát Wimbledon, Turnaj mistryň i Fed Cup, předtím se stejná věc podařila pouze dvakrát, v roce 1986 to poprvé zvládla Navrátilová v barvách USA, 1999 pak totéž zopakovala Američanka Lindsay Davenport (*1976).
V českém fedcupovém týmu debutovala 2007. Do 2019 odehrála v Billie Jean King Cupu (původně Fed Cup) za ČR 22 mezistátních zápasů s bilancí 30–10 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře. V zahajovacích dvouhrách drží neporazitelnost s poměrem 10–0 a řadí se mezi čtyři Češky, které vyhrály 30 a více zápasů. V roli jedničky či dvojky dovedla družstvo k šesti titulům v letech 2011, 2012, 2014, 2015, 2016 a 2018. V této statistice se tak stala nejúspěšnější českou reprezentantkou, když překonala čtyřnásobnou vítězku Helenu Sukovou (*1965) a v historických statistikách sdílí třetí místo s Američankou Rosemary Casals (*1948).
V letech 2011 a 2014 zvítězila v anketě Sportovec roku ČR (v jednotlivcích), v kolektivech získala stejné ocenění opakovaně jako členka fedcupového týmu (viz výše). Je mnohonásobnou držitelkou Zlatého kanára pro nejlepší tenistku ČR, 2018 obdržela státní vyznamenání v podobě Medaile Za zásluhy I. stupně, 2019 od Českého olympijského výboru Cenu Věry Čáslavské za mimořádné zásluhy žen ve sportu a olympijském hnutí.
S Tomášem Berdychem (*1985) triumfovala na Hopmanově poháru 2012. Na letní olympiádě v Riu de Janeiru 2016 získala bronzovou medaili v ženské dvouhře. Čuchajským titulem z WTA Elite Trophy 2016 se stala vůbec první tenistkou na okruhu, která ovládla oba závěrečné turnaje sezóny vždy při své premiérové účasti.
Na zahajovacím ceremoniálu LOH 2020 v Tokiu byla s basketbalistou Tomášem Satoranským (*1991) vlajkonoškou české výpravy.
2019 prohrála finále na Australian Open s Japonkou Naomi Ósaka (*1997), v letech 2012 a 2020 se probojovala do semifinále French Open, 2015 a 2017 hrála čtvrtfinále US Open.
Po konci sezóny 2023 přerušila profesionální kariéru pro těhotenství (viz níže). V únoru 2025 oznámila návrat k profesionálním tenisu. V červnu 2025 uvedla, že po US Open téhož roku kariéru definitivně ukončí.
Osobní život
Od dětství žila ve Fulneku nedaleko Bílovce, v němž se narodila. Pochází z rodiny učitele Jiřího Kvity, bývalého místostarosty, a Pavly Kvitové. Má dva starší bratry Jiřího (inženýr) a Libora (učitel). Celá rodina hrála nebo hraje tenis, otec působí jako tenisový trenér 3. třídy a od čtyř let ji trénoval.
V první polovině roku 2013 skončil její vztah s tenistou Adamem Pavláskem (*1994). Poté se ve stejné sezóně jejím partnerem stal další český tenista Radek Štěpánek (*1978), ale dubnu 2014 se rozešli. V říjnu téhož roku sdělila, že navázala vztah s hokejistou Radkem Meidlem (*1988), hrajícím za polskou Bytom, poté za HC Frýdek-Místek a HC Oceláři Třinec. V týdnu před listopadovým finále Fed Cupu 2015 se pár zasnoubil, ale v květnu 2016 následoval rozchod.
Začátkem srpna 2021 potvrdila vztah s bývalým profesionálním tenistou Jiřím Vaňkem (*1978), který ji od konce roku 2016 trénoval. V srpnu 2022 oznámila zásnuby, ke kterým však došlo již o měsíc dříve během turnaje ve Wimbledonu. V červenci 2023 se vzali na statku Oblík poblíž Loun.
Krátce po novoroční půlnoci 2024 oznámila s novoročním přáním své těhotenství. 7. července 2024 se jim narodil syn Petr. V březnu 2026 porodila dvojčata, Emmu a Ellu.
Na přelomu října a listopadu 2013 se stala daňovou rezidentkou Monaka kvůli nižším daním. Za toto rozhodnutí byla kritizována sociálnědemokratickým poslancem Stanislavem Humlem (†2021), jehož postoj však vzbudil mediální odezvu a nesouhlasné reakce dalších politiků.
Po vítězství ve Wimbledonu 2011 jí zastupitelé Fulneka udělili čestné občanství. Stala se tak druhou držitelkou tohoto ocenění po Janu Amosi Komenském (†1670).
V červenci 2022 byla ve Fulneku otevřena její Síň slávy, ve které je vystavena většina jejích získaných trofejí, včetně bronzové olympijské medaile.
Celou její sportovní dráhu bojovala s astmatem.
Přepadení
20. prosince 2016 byla v ranních hodinách ve svém bytě v Prostějově přepadena a následně poraněna pachatelem, když se mu snažila bránit a ten jí nožem způsobil řezné rány na levé ruce. Ještě tentýž den podstoupila operaci ve specializovaném zařízení, Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie ve Vysokém nad Jizerou, trvající téměř 4 hodiny. Pooperační prognóza uváděla minimálně šestiměsíční rekonvalescenci.
V závěru května 2018 policie zadržela podezřelého z přepadení, 33letého Radima Žondru, kterého při červnové identifikaci jednoznačně poznala. Útočník byl již dříve obviněný z útoků na důchodce. Soud jej poslal do vazby a v září uvedeného roku byl odsouzen na 2,5 roku do vězení. V případu Kvitové byl spis postoupen Krajskému státnímu zastupitelství v Brně. Po překvalifikování na loupež byl pachatel v lednu 2020 pravomocně odsouzen k souhrnnému trestu 11 let odnětí svobody.
Oficiální profil na Facebooku
Oficiální profil na X
Oficiální profil na Instagramu
