První polistopadová „první dáma“ se narodila 11. července 1933 jako Olga Šplíchalová do dělnické rodiny na pražském Žižkově. V jejích šesti letech se rodiče rozvedli, a tak zůstala sama s matkou a sestrou. Přestože musely žít skromně, maminka, velká milovnice divadla, vždy našetřila na vstupenky a brávala je na představení. V Olze tak vypěstovala vekou lásku k umění.

Málem přišla o ruku

Studiu prý Olga příliš nedala. Po měšťance nastoupila do učení do Baťových závodů, kde byla na praxi jako opravářka punčoch. Moc ji to tam nebavilo, a tak se jednoho dne rozhodla, že se pokusí opravit zaseknutý lis. Stroj se ale rozjel a usekl jí čtyři prsty na levé ruce. Už v šestnácti letech tedy skončila v invalidním důchodu, s hendikepem se ale naučila žít. Prsty na ruce často zakrývala rukavičkou nebo kapesníkem, málokdo si toho kdy všiml.

Během mládí se živila jako prodavačka, skladnice či účetní. U ničeho příliš dlouho nevydržela, ale pořád milovala divadlo. Chodila do hereckého kurzu, hrála u ochotníků a v Divadle Na slupi.

Osudové setkání

Svého budoucího manžela, Václava Havla, potkala v kavárně Slavia. Přestože byli každý jiný – Olga hubatá dívka z chudých poměrů a Václav mladík z buržoazní intelektuální rodiny – skvěle si rozuměli. Randit spolu začali až tři roky po setkání a nakonec se, i přes nevoli Havlovy matky, vzali.

Olga diplomatka

Když v šedesátých letech začínal být Havel uznávaným dramatikem a spisovatelem, přišla díky němu Olga do styku s prostředím intelektuálů a vlivných osobností. I přesto, že k tomu nebyla z domova vedena, uměla se v této společnosti velmi dobře pohybovat. Věděla, co se hodí říci, kdy je lepší mlčet a podle mnohých uměla i odhadnout povahy lidí.

Během samoty potkala lásku

V sedmdesátých letech byl Havel pronásledován a oba byli pod policejní kontrolou – v Praze i na chalupě na Hrádečku, kde trávili hodně času. V roce 1979 byl Havel zatčen a následně odsouzen na čtyři a půl roku do vězení. V době manželova výkonu trestu se Olga sblížila s o dvacet let mladším hercem Janem Kašparem. Po Havlově propuštění se Olga Václavovi ke všemu přiznala a ačkoliv on sám jí byl prý mnohokrát nevěrný, velmi těžce to nesl.

Když přišel návrh, aby se Václav Havel stal prezidentem, nadšená příliš nebyla. Svého chotě ale podporovala a ze dne na den se z ní stala první dáma. Mrknutím oka si získala sympatie veřejnosti, a to zejména svým chováním a charitativní činností. V roce 1990 založila Výbor dobré vůle, o dva roky později Nadaci Olgy Havlové, kterou s Výborem dobré vůle spojila.

V létě roku 1994 na těle objevila bulku, o které ale nikomu neřekla. O rakovině nic nepověděla ani svým nejlepším přátelům. Ti do poslední chvíle netušili, jak vážný je její stav. Ačkoliv prožívala dny plné bolesti, odmítla se léčit na klinice v zahraničí a své poslední dny strávila doma. Tam, v Dělostřelecké ulici v Praze, v sobotu 27. ledna 1996 zemřela.