78 let od útěku prvního vězně z Osvětimi: Jak dopadla cesta statečného Poláka prchajícího z továrny na smrt?

Koncentrační tábor v Osvětimi byl založen v roce 1940 a postupem času se rozrostl do obřích rozměrů. Stala se z něj továrna na smrt, za jejímiž zdmi skončila většina deportovaných v plynových komorách.

Ačkoliv byli všichni vězni esesáky přísně hlídáni, našli se tací, kterým se podařilo utéct. Prvním z nich byl šestadvacetiletý švec Tadeusz Wiejowski. Do tábora se dostal v červnu roku 1940 s prvním transportem polských vězňů, kdy mu bylo přiděleno číslo 220.

Utéci se mu podařilo 6. srpna téhož roku za pomoci polských civilních pracovníků, kteří v Osvětimi působili jako elektrikáři. Tadeusz si na sebe vzal pracovní oděv jednoho z nich, v přestrojení s nimi vyšel z tábora, dostal se na nádraží a odjel nákladním vlakem.

Ještě tentýž večer vyšlo během sčítání vězňů najevo, že Wiejowski chybí. Esesáci nařídili trestný apel, na němž museli všichni stát, dokud se uprchlík nenajde. Vězni na něm čekali celých dvacet hodin, během kterých zažívali velké horko ve dne a chlad v noci. Nesměli si dojít na toaletu, napít se a byli nuceni dřepovat.

Dva dny po útěku došlo k zatčení polských elektrikářů, kteří vězni pomáhali. Po jejich výslechu bylo rozhodnuto, že budou odsouzeni k trestu smrti, který byl změněn na trest zmrskáním a uvěznění v koncentračním táboře. Wiejowski se mezitím dostal do rodné vesnice, v níž se ukrýval do podzimu roku 1941. Poté byl vypátrán, zatčen a měl být převezen do vězení v polském městě Gorlice. Podle dostupných informací byl ale zastřelen poblíž obce Jaslo.

O útěk z tábora se pokusilo dohromady 802 vězňů. Úspěšných bylo 144, neúspěšných 327 a těch, o nichž nejsou bližší informace, 331. Do statistiky se ovšem nepočítaly případy lidí, kteří byli zastřeleni ještě při úniku z Osvětimi.

+ Další 2 fotografie

+ Další 2 fotografie